Nedávno jsme měli opět apríl, tedy 1. duben, a s ním i jeden tradiční folklor: aprílové vtípky. Řada z nich se navíc rok co rok objevuje i jako vymyšlené zprávy v různých médiích.
Jedná se o zprávy tvářící se jako standardní součást zpravodajského servisu daného média. Zpravidla však jsou postaveny na nějakém absurdním sdělení, odkazují na vymyšlené zdroje či neexistující instituce a citují fiktivní experty.
Aprílové zprávy ale v poslední době dostávají velmi silnou konkurenci, a to v podobě různých úmyslně smyšlených či manipulativních zpráv, zahlcujících náš mediální prostor bez ohledu na den a měsíc publikování.
Dá se tedy říci, že díky těmto takzvaným fake news neboli smyšleným zprávám máme vlastně apríl skoro každý den. A s tím souvisí další problém. Jak se náš prostor zaplavuje podobnými smyšlenými zprávami, mění se i přístup diváků, posluchačů a čtenářů k nim.
Řada lidí těmto zprávám věří, často už jen z toho důvodu, že odpovídají jejich vidění světa nebo že potvrzují jejich názory. Například ten, kdo nemá rád Evropskou unii, bez problémů uvěří tomu, že nám bruselští úředníci chtějí zakázat písmeno Ř, tradiční velikonoční pomlázku, či dokonce Krtečka.
A jak z mnoha konkrétních příkladů víme, často tyto zprávy předávají dál i naši politici. Zejména jsou tím pověstní politici z hnutí SPD, pozadu ale nezůstávají ani zástupci ostatních politických stran. Zdá se, že zdravý selský rozum a racionalita při konzumaci informací čím dál častěji ustupují stranou. V době, kdy lidé věří téměř čemukoli, co si přečtou, aprílové zprávy bohužel ztrácejí své kouzlo.
