Dnes se vžilo označovat za rasismus nebo minimálně nekorektní jednání jakýkoli náznak kritiky cizích etnik. A tak se opakovaně ve zprávách mezinárodních (většinou samozvaných) organizací objevuje i kritika našeho státu. Zrovna nedávno jistá z nich zveřejnila: „Česko se k uprchlíkům a Romům neumí chovat.“
Na našem území žije podle posledního demografického šetření asi půl milionu cizinců. K nim se chovat umíme. Proč to tedy neumíme k těm několika tisícům, o kterých píší tihle kritici? Odpověď je zřejmá. Většina, tedy oněch půl milionu cizinců, se umí chovat vůči nám. Takže já bych zprávy oněch samozvaných kritiků obrátil: „Uprchlíci a Romové se neumějí chovat k Čechům.“ Chce-li někdo na našem území žít, měl by vycházet vstříc místním životním normám a zvyklostem a respektovat zákony.
Je už únavné to neustálé pokřikování aktivistů a některých „lídrů“ nepřizpůsobivých menšin, že by se rádi přizpůsobili, ale my jim to nedovolíme. Jsme prý rasisti. Dodnes mám před očima reportáž z Chanova, když ještě fungoval a teprve byl vybydlován. Reportér se ptal tamní obyvatelky, proč její rodina vyhazuje odpadky z oken, a ona mu ječivě začala vysvětlovat, že to je proto, že je tu rasismus.
Jistě, i mezi námi se najdou hlupáci, kteří se neumějí chovat a mají na očích klapky předsudků. Ale hlupáky najdete v každém národě a v každé době. Je však obludně nespravedlivé říkat, že Češi jsou jako celek xenofobové, nebo dokonce rasisti, jen proto, že se pár nepřizpůsobivých neumí chovat a naopak pár z nás taky mnoho rozumu nepobralo.
Já chápu, že je dobrý byznys hrát si na poloboha a vydávat hodnotící zprávy o celém světě. Ale existuje snad cosi jako morálka. A ta říká, že lhát se nemá! Kdo se u nás chová slušně, k tomu se slušně chováme i my.
