Náhodou jsem pustil televizi a tam jakýsi analytik vysvětloval, že je u nás demokracie ohrožena a ve své podstatě končí. Zděsil jsem se. Analytici jsou přece lidé vzdělaní, působí na vysokých školách a jistě tedy vědí, co říkají.
Ten den mi nechutnalo, večer jsem nemohl usnout a utěšoval svého psa, že to nějak přežijeme. Ráno jsem pak vyhlížel přes plot, abych zjistil, zda už demokracie skončila.
Plného nejistoty mě naštěstí napadlo obrátit se tam, kde se dozvím pravdu o všem – znovu jsem pustil televizi. Ve studiu seděl analytik (jiný než ten včerejší), a vysvětloval, že žádné ústavní principy naší demokracie porušovány nejsou a že stav demokracie u nás je standardní. Ani nevíte, jaký kámen mi spadl ze srdce. Chutnalo mi, jako už dlouho ne a sluníčko svítilo nějak optimističtěji. Člověk je však bytost nedůvěřivá. Chtěl jsem mít jistotu.
Pustil jsem televizi a v ní dva podivní pánové, podle komentátora politici, vysvětlovali, že naše demokracie ohrožena je, ale oni to zachrání. O hodinu později další dva podivní pánové vysvětlovali, že demokracie ohrožena není a vše to jsou lži předchozích pánů. Po nich vystoupil analytik a bohorovně mi objasnil, kdo za to může a jak by bylo fajn, pokud by prznitelé demokracie nebyli vůbec. Po něm se objevil muž, který tvrdil, že ti špatní jsou dobří, protože dostali víc hlasů než ti, kteří se tváří jako dobří, ale jsou ve skutečnosti špatní.
Byl jsem z toho zoufalý a pomýšlel na sebevraždu. Naštěstí mě zachránil pes, který překousal kabel od televize. Od té doby čtu jen naše obecní vyhlášky. O ohrožení demokracie se v nich nepíše, já zase žiju klidně, chutná mi a dobře spím. Jen nesmím opakovat tu chybu, že bych poslouchal divné pány v médiích, kteří si pořád něco myslí. Až se to vyřeší, určitě se to dozvím.
