STRÁŽCE STREAMU: Proč si místo neohrožené amazonky pustit nudnou šachistku?

Co může být nudnějšího, než koukat na seriál, kde se v jednom kuse buď o šachu mluví, o šachu přemýšlí, nebo se rovnou hraje? Tuhle otázku jsem si kladl dlouho předtím, než jsem se do sledování netflixovské minisérie Dámský gambit (v originále The Queen’s Gambit) pustil. Podotýkám, že jsem tak učinil více než dva měsíce po premiéře tohoto internetového seriálu, a tak v tomhle článku neobjevuji žádnou Ameriku. I když, soudě podle žebříčku oblíbenosti netflixovských show (kde se Dámský gambit dodnes střídavě objevuje a zase mizí), určitě nejsem jediný, kdo tuhle pecky stihnul zkouknout až teď. Zhlédnutí nové Wonder Woman, jež si odbyla premiéru před Vánoci, mě však nakoplo podělit se s vámi o pár postřehů. Jak nám totiž ukázala šachová minisérie, ženské hrdinky jedou jako nikdy. Dámský gambit proto nesměl chybět ani v našem internetovém seriálu Strážce Streamu.

Ruský tanky nejsou funky
Srovnávat příběh komiksové amazonky a mladé šachistky se zálibou v opiátech je přirozeně nesmysl. Kromě toho, že jde o diametrálně odlišný žánr, je také druhá jmenovaná určená staršímu publiku. Podobností bychom ale překvapivě nalezli celou řadu. Oba počiny nějakým způsobem pracují s retro atmosférou. Zatímco Wonder Woman je již svým názvem pevně ukotvena v roce 1984, Dámský gambit se odehrává v průběhu padesátých let a jeho děj vrcholí v roce 68. Tedy v době, kterou nám tuzemští filmaři vždy prezentují jako časy, kdy ruské tanky nebyly moc funky. V rukou těch amerických, konkrétně tvůrců Gambitu, je však nezbytností spíše dobrá sovětská šachová partie. Rusové jsou totiž, alespoň podle tohohle netflixovského kousku, rození šachoví velmistři, kteří při drcení svých slabých západních soupeřů tajně sní o amerických autokinech. Prostě studená válka, jak má být. No a jak tomu bývá, tomuhle motivu se nevyhnula ani Wonder Woman.

Wonder Woman

Bezzubá princezna
Do druhého dílu Wonder Woman nemám v plánu kopat příliš dlouho. I přes jeho nekvality je totiž vyloženě škoda, že se nedočkal řádné premiéry na HBO Go, a tak si ho většina, nemaje alternativu v podobě návštěvy kina, upirátila doma a proložila si jím sledování vánočních pohádek. Wonder Woman už jsme viděli díky či spíše kvůli několika předchozím komiksovým snímkům studia Warner Bros. v několika polohách. Až na Ligu spravedlnosti, kde spojila síly s ostatními hrdiny studia DC, šlo ale vždy o filmy, které měly tempo i hlavu a patu. V tomhle pokračování očekávané komiksovky však tentokrát proti amazonské superhrdince bojují záporáci. Max Lord v podání Pedra Pascala (seriál Hra o trůny či Mandalorian) a také Cheetah s tváří herečky Kristen Wiig. A těžko říct, který z těchto dvou protivníků funguje na plátně méně uvěřitelně, či naopak doslovně. Film má mnoho slabých momentů a ač s vypnutým mozkem může příjemně ukrátit večer, jeho bezzubost je naprosto očividná. Studio Warner Bros. již ohlásilo trojku se stejnou režisérkou i hlavní představitelkou, a já si myslím, že se to v budoucnu ještě stokrát změní. Gal Gadot je přitom jako Wonder Woman fajn. Jen se objevuje ve špatných filmech.

Velkolepá partie
Sledování televizního dobrodružství šachistky Beth Harmon byl pro mě naopak naprosto skvělý zážitek. Herečka Anya Taylor-Joy je v seriálu naprosto excelentní, vykreslení Beth i jejích temných stránek a traumat předvedla na výbornou. V jejím počínání jí pochopitelně pomohli i tvůrci Scott Frank a Allan Scott, stejně tak prý také výborná knižní předloha Waltera Tevise. Jedinou slabinou tohohle kousku je prostý fakt, že vás, podobně jako mě, na první pohled moc nezaujme. O to je cennější, když se k téhle pecce konečně prokousáte. A pak koukáte a koukáte a koukáte.