Hodně cestujete. Vydáváte se na cesty sám?
Ne, i když je to v současnosti poměrně moderní, já velice rád věci sdílím. A teď nemyslím to sdílení za účelem zisku srdíček či sledujících na sociálních sítích, ale mám na mysli sdílení mezi lidmi. To u mě v praxi znamená, že si své zážitky nedokážu nechat jen tak pro sebe. Pro mě je velice důležité vyprávění a i tato skutečnost mě vedla k vytvoření podcastu. Nicméně tím, že opakovaně ať už v rodině, či kdekoli jinde vyprávím v podstatě o čemkoli, zážitky tak znovu prožívám. Cestování není jen o čase stráveném mimo zdi domova, ale já všeobecně velice rád vzpomínám. Nejčastěji cestuji se svou maminkou, tatínkem a babičkou.
Jak vaše cesty vypadají?
Jsem člověk, který moc neposedí ani v běžném životě, z každé návštěvy se snažím získat co nejvíce. Vždy rád něco nového poznám, zažiju, a proto mám raději aktivní cestování. Spousta návštěv a cest má pro mě i hlubší význam než jen „hon na památky“. Rád do cestování promítám i své ostatní záliby.
To myslíte focení?
Také, ale v tomto případě mám na mysli především spojení svých největších zálib, jako je láska ke královským rodinám, divadlu či zájem o politiku.
Kde se ve vás vzal zájem o monarchie?
Rád píšu slohové práce, dopisy a podobně. První takovou písemnost jsem odeslal v roce 2018 papeži Františkovi. Po obdržení malého daru z Vatikánu jsem psal dál. Dánské královně Markétě II., francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, prezidentce Zuzaně Čaputové, dalajlámovi a dalším státníkům. A to nejdůležitější, po návštěvě Gibraltaru došel můj dopis i královně Alžbětě II. Ze zámku Balmoral ve Skotsku mi následně přišel nádherný portrét a dopis od jedné z dvorních dam královny. Od té doby jsem se do královské rodiny zamiloval. Doma mám velkou sbírku děkovných karet od dopisu k Platinovému jubileu až po korunovaci nového krále a různé další dopisy i z Windsoru nebo Buckinghamského paláce. V květnu loňského roku jsem u britské ambasády v Praze potkal bratra současného krále, Edwarda. To pro mě byla velká událost.
Vybíráte si místa k návštěvě i s ohledem na svou zálibu?
Někdy ano. Ta místa mají daleko větší hodnotu tím, že byla navštívena významnou osobností. Je to pro mě vzácný okamžik, když stojím tam, kde stáli oni. Taková místa jsou také u nás. Například I. nádvoří na Pražském hradě, kde se po čestném dvoře prošly desítky světových státníků včetně královny Alžběty II.. Zkuste to, stačí se podívat na starší fotografie, a vzpomenout si. Já osobně jsem se státní návštěvy zúčastnil dvakrát a do budoucna to určitě plánuji opět. Slavnostní akt na Hradě je velký zážitek a jeho rozměry rostou s osobností, na kterou se právě díváte.
Která další místa „doma“ máte rád?
Když mířím do divadla, celý natěšený do hlediště, svoji cestu spojím s podvečerní procházkou Prahou. Velmi magické kouzlo má mnoho pražských míst, pro příklad Františkánská zahrada, která je nedaleko divadel Kalich nebo Palace.
Zmínil jste i podcast. Trochu ho čtenářům představte.
Letos už to budou čtyři roky, co vyšla první epizoda podcastu Dan a pas. Tehdy jsem amatérsky začínal vyprávět pouze o Dánsku. Nyní je každá epizoda o jiném místě. Do podcastu nezvu hosty, o svých cestách vyprávím jen já. Je to takový audioprůvodce pro ty, kteří do destinace směřují.
Proč byl podcast nejprve jen o Dánsku?
Kodaň, to byl ten jeden jediný důvod. Po její návštěvě jsem si město opravdu hodně oblíbil, ale tehdy jsem moc nekoukal dopředu a zvolil tak právě ji jako hlavní téma podcastu.