Chvíli tam jsou a chvíli tam nejsou. Kdo? Řeč je o Facebooku a Rusech, kteří se na něm vyjadřují k současnému dění. Publikování názorů a sdílení příspěvků je nyní v ruském kyberprostoru složité a nebezpečné. Proto mají někteří lidé časté „komunikační“ výpadky. Co si myslí, to teď nezjistíte, nebo jen obtížně.
Pozor, tygři Raketa, která dopadla do kyjevské zoo těsně vedle výběhu tygrů. Nápis varuje před vstupem za zábradlí, protože to je nebezpečné...  Raketa, která dopadla do kyjevské zoo těsně vedle výběhu tygrů.  Raketa, která dopadla do kyjevské zoo těsně vedle výběhu tygrů.  Protesty proti válce na Ukrajině jsou na ruském Facebooku zatím řídké.
|
Facebook chce mít krásný svět plný sluníčka
„Nezobrazují se mi některé fotografie, nevíte, jak se k nim dostat?“ vyptával se už před pár dny svých FB přátel Alexandr, bývalý rocker žijící v Moskvě. Sešlo se mu hned několik rad, jak přístup k fotografiím z války přímo na Ukrajině získat. Na dotaz deníku Metro, jestli se už naplnila hrozba odstřižení Twitteru a Facebooku, reagoval ihned. „Zatím ne!“ vzkázal z ruské metropole.
Problém však není jen v tom, že cestu k této sociální síti ztěžuje i ruský hlavní cenzurní úřad Roskomnadzor (viz box). Už jenom tím, že na vše dohlíží. Také samotný Facebook nepouští do světa snímky mrtvých a raněných z této války. Odporuje to zásadě jeho komunity týkající se násilí nebo rasové nesnášenlivosti a dalších oblastí. Chtějí-li lidé kdekoli na světě sdílet fotografie konkrétního fyzického utrpení lidí na bojišti i v obležených městech, správcové sítě příspěvky nezařadí.
Drazí přátelé na Ukrajině. Promiňte nám
Strach je znát také z příspěvků, kterými se Rusové na sociálních sítích prezentují. Třeba v tom, že se nevyjadřují vůbec, nebo jen k „všedním záležitostem“. Nataša dává obvykle na svůj FB profil fotky každý týden. Teď tam visí pár fotek ze španělského výletu z počátku ledna. Od té doby ani ťuk, jak se v Česku říká.
Další její přátelé posílají jen blahopřání k narozeninám. Bojovnější kamarádi, například Dmitrij, buď označují snímky zničené ruské vojenské techniky na Ukrajině za falzum, nebo se hrdě hlásí k invazi. Ale ani takových Putinových přívrženců nejsou nekonečné zástupy.
Ruský velký bratr
|
Ti odvážnější, kterým už putinovský režim nevoní, se k napadení Ukrajiny vyjadřují obezřetně. Už jen přilepit na profil ukrajinskou vlaječku znamená vystavit se sledování a možným potížím ne pouze v práci. Proto každý výraznější a jasný projev nesouhlasu vyžaduje někdy až extrémní odvahu.
„Drazí přátelé na Ukrajině a ve světě. Jsme rukojmí šíleného teroristy. Promiňte nám, že jsme vás neochránili. My vás milujeme. Skončil Hitler, skončil Stalin, skončí i Putin. Prosím, promiňte nám,“ vzkazovala Polina ve svém zatím posledním vyjádření. Připojila i velký nápis Ne válce!.
Teď nemohu, zase začalo bombardování
Valerie žije v centru ukrajinského hlavního města společně se synem. Je z těch, kteří, zatím, před válkou neodešli. Valerie se snaží psát na sítích o tom, jak dobu prožívá ona. Průběžně píše o tom, co se v bojujícím městě děje. Na rozdíl od ruského prostředí sociálních sítí se nemusí bát psát o válce. Její strach je ale zcela jiný. „Ozvu se, ale teď zase začalo bombardování. Utíkáme do krytu,“ vzkázala nám během komunikace přes FB.
Pokud je to možné, podělí se o atmosféru, v jaké Kyjevané přežívají ruskou agresi. Není to radostné čtení. „Před večerním zákazem vycházení jsem se šla projít. Odněkud zní protiletadlová palba. Znamená to, že oni útočí a naši je sestřelují. I díky ukrajinské armádě jsem na svou zemi pyšná. Ulice i dvory v okolí jsou ponořené do tmy. Další rodina z našeho vchodu odjela. Svět se scvrkl do displeje notebooku. Už vím, co znamená žít ze dne na den. Prosím Všemohoucího jen o jediné. Ať všichni dobří lidé přežijí,“ vzkazuje z Kyjeva Valerie.
Opět ale končí psaní „běžným“ konstatováním. „Znějí sirény,“ loučí se a spěchá se synem do krytu.
