Chvíli tam jsou a chvíli tam nejsou. Kdo? Řeč je o Facebooku a Rusech, kteří se na něm vyjadřují k současnému dění. Publikování názorů a sdílení příspěvků je nyní v ruském kyberprostoru složité a nebezpečné. Proto mají někteří lidé časté „komunikační“ výpadky. Co si myslí, to teď nezjistíte, nebo jen obtížně.
Pozor, tygři
|
Facebook chce mít krásný svět plný sluníčka
„Nezobrazují se mi některé fotografie, nevíte, jak se k nim dostat?“ vyptával se už před pár dny svých FB přátel Alexandr, bývalý rocker žijící v Moskvě. Sešlo se mu hned několik rad, jak přístup k fotografiím z války přímo na Ukrajině získat. Na dotaz deníku Metro, jestli se už naplnila hrozba odstřižení Twitteru a Facebooku, reagoval ihned. „Zatím ne!“ vzkázal z ruské metropole.
Problém však není jen v tom, že cestu k této sociální síti ztěžuje i ruský hlavní cenzurní úřad Roskomnadzor (viz box). Už jenom tím, že na vše dohlíží. Také samotný Facebook nepouští do světa snímky mrtvých a raněných z této války. Odporuje to zásadě jeho komunity týkající se násilí nebo rasové nesnášenlivosti a dalších oblastí. Chtějí-li lidé kdekoli na světě sdílet fotografie konkrétního fyzického utrpení lidí na bojišti i v obležených městech, správcové sítě příspěvky nezařadí.
Drazí přátelé na Ukrajině. Promiňte nám
Strach je znát také z příspěvků, kterými se Rusové na sociálních sítích prezentují. Třeba v tom, že se nevyjadřují vůbec, nebo jen k „všedním záležitostem“. Nataša dává obvykle na svůj FB profil fotky každý týden. Teď tam visí pár fotek ze španělského výletu z počátku ledna. Od té doby ani ťuk, jak se v Česku říká.
Další její přátelé posílají jen blahopřání k narozeninám. Bojovnější kamarádi, například Dmitrij, buď označují snímky zničené ruské vojenské techniky na Ukrajině za falzum, nebo se hrdě hlásí k invazi. Ale ani takových Putinových přívrženců nejsou nekonečné zástupy.
Ruský velký bratr
|
Ti odvážnější, kterým už putinovský režim nevoní, se k napadení Ukrajiny vyjadřují obezřetně. Už jen přilepit na profil ukrajinskou vlaječku znamená vystavit se sledování a možným potížím ne pouze v práci. Proto každý výraznější a jasný projev nesouhlasu vyžaduje někdy až extrémní odvahu.
„Drazí přátelé na Ukrajině a ve světě. Jsme rukojmí šíleného teroristy. Promiňte nám, že jsme vás neochránili. My vás milujeme. Skončil Hitler, skončil Stalin, skončí i Putin. Prosím, promiňte nám,“ vzkazovala Polina ve svém zatím posledním vyjádření. Připojila i velký nápis Ne válce!.
Teď nemohu, zase začalo bombardování
Valerie žije v centru ukrajinského hlavního města společně se synem. Je z těch, kteří, zatím, před válkou neodešli. Valerie se snaží psát na sítích o tom, jak dobu prožívá ona. Průběžně píše o tom, co se v bojujícím městě děje. Na rozdíl od ruského prostředí sociálních sítí se nemusí bát psát o válce. Její strach je ale zcela jiný. „Ozvu se, ale teď zase začalo bombardování. Utíkáme do krytu,“ vzkázala nám během komunikace přes FB.
Pokud je to možné, podělí se o atmosféru, v jaké Kyjevané přežívají ruskou agresi. Není to radostné čtení. „Před večerním zákazem vycházení jsem se šla projít. Odněkud zní protiletadlová palba. Znamená to, že oni útočí a naši je sestřelují. I díky ukrajinské armádě jsem na svou zemi pyšná. Ulice i dvory v okolí jsou ponořené do tmy. Další rodina z našeho vchodu odjela. Svět se scvrkl do displeje notebooku. Už vím, co znamená žít ze dne na den. Prosím Všemohoucího jen o jediné. Ať všichni dobří lidé přežijí,“ vzkazuje z Kyjeva Valerie.
Opět ale končí psaní „běžným“ konstatováním. „Znějí sirény,“ loučí se a spěchá se synem do krytu.