Pivo se musí dělat pečlivě a s láskou. To platí o všech fázích jeho výroby a servírování hostovi. Tedy i v rámci transportu. Všechno začíná přímo v areálu pivovaru. Přistavené cisternové auto, které se denně vydává na cesty po českých i moravských hospodách, čeká před samotným čepováním řádná příprava.
Uvnitř nákladního prostoru je šest desetihektolitrových tanků, do každého se tedy vejde tisíc litrů čili dva tisíce piv. Vzadu je nachystaných šest otvorů, kudy pivo do tanků teče. Nejdřív je na řadě téměř hodinová sanitace, tedy pořádné pročištění trubek a všech cest, kudy pivo poputuje.
Šestnáct cisteren denně
„Když se auto umyje, musí se do čtyřiadvaceti hodin naplnit,“ říká náš průvodce Michal Eisman. Je neděle dopoledne a auto, které druhý den ráno poputuje do Prahy, plní prakticky záhy po sanitaci. „Jsem tady i v neděli od rána do večera, chodíme ale ve dvou. Jeden plní a druhý popojíždí s auty. Děláme nonstop na tři směny a průměrně natočíme šestnáct cisteren denně,“ líčí Eisman.
S listem připraveným pro daný vůz přesně ví, jaké pivo má do tanků načerpat. Každá hospoda si musí vzít aspoň jeden tank o objemu tisíc litrů. „Záruku má tankové nepasterizované pivo 21 dní, ale to ani není třeba. Do hospod se jezdí každý týden,“ směje se Michal a kontroluje, jak pivo teče. Musí se natočit v teplotě od 5 do 8 stupňů a zcela plné, kvůli odstřikům dostávají hospody asi dvacet litrů navíc.
Vyráže jí i ve dvě ráno
Mezitím se řidiči Petrové Karásek a Vavřínek dozvídají, že s právě naplněným autem pojedou v pondělí ráno do Prahy oni. Eisman, který dříve také léta dělal řidiče, jim mezitím připraví i dezinfekční prostředky, plomby a také papír, kde je podrobně popsáno, kde mají v kolik být a které pivo do dané hospody půjde. V první hospodě mají být už v šest ráno. Vstávat tedy budou řidiči už v půl čtvrté. Když jedou na Moravu, je to klidně i v jednu ráno, aby ve dvě vyrazili. „Každý den nás posílají jinam, abychom to neměli jednotvárné. Střídá se to pravidelně,“ směje se Petr Vavřínek.
Zima je prevít
|
Řidiči Prazdroje zásobují přes osm stovek restaurací, kde mají instalované pivní tanky. Pro každý tank v hospodě mají řidiči připravený jednorázový pivní vak. Každý má barevné označení podle typu tanku a musí se do něj vejít pět set litrů piva. To díky této moderní technologii nepřijde při plnění v hospodách do styku se vzduchem. Naplněné auto se zaparkuje venku a počká přes noc na řidiče. A jde se plnit další.
Tank zmizí za tři dny
Majitel Dejvické sokolovny Michal Zvěřina je už po deváté hodině ranní ve svém království a nastiňuje, jak je tankové pivo oblíbené. „My bereme tankový Gambrinus už asi osm let. Tady byly vždycky velké výtoče, takže jsme měli strašně moc sudů. Požádali jsme tedy pivovar o tanky. Musela proběhnout nějaká příprava, ale třeba zachlazený box, kam by šly instalovat, jsme už měli, takže to bylo jednodušší,“ říká Zvěřina a dodává: „Tankové pivo je to nejčerstvější, co můžete z pivovaru dostat. Dneska už si lidi vybírají, jestli půjdou na tankové pivo, a je určitě konkurenční výhoda ho mít.“ I proto, že se plní přes tlačný plyn do zmíněných vaků.
Tisíc piv v jednom ze šesti tanků zde nechají ustát a pak je zhruba za tři dny vytočí. Chlazeno je na osm stupňů Celsia a čepuje se i při nižší teplotě. „Když mi dochází tank, už objednávám nový. Vždycky musím naplnit minimálně dva naše tanky, tedy tisíc litrů,“ uvádí majitel. Důslednou sanitaci před přečerpáním řeší v jednotlivých hospodách přímo řidiči, ale i samy provozovny se musí přičinit o údržbu.
„Staráme se o sanitaci vedení, na kterou chodí jednou týdně specializovaná firma. My akorát po vyčerpání vyhodíme použitý pivní vak a dáme plnicí jehlu do sanitačního roztoku. Z tanku pak jde nápoj klasickým pivním vedením na pípu. Pivo je živé, pokud by dlouho stálo v trubkách, mohly by se v něm množit kvasinky nebo bakterie. Denně se proto večer vyčepuje pivo z trubek, které se naplní vodou,“ upozorňuje Zvěřina.
Dvě stě litrů piva na zemi
Přesně v deset hodin doráží oba Petrové s poslední naplněnou nádobou ve voze. Nepasterizovaná dvanáctka za chvíli poputuje do dvou tanků ve sklepě dejvického podniku. Jeden ze zaměstnanců zkontroluje plombu i fakturu a může začít proces. Zatímco Petr Karásek zůstává nahoře, kolega míří do sklepa.
„Napíchnete se na vedení. Dole zapnete sanitaci, ta odstraní mikroorganismy, po dvaceti minutách zapnete proplach studenou vodou, což trvá deset minut, pak vše ještě jednou propláchnete a odpojíte vedení. Jsou dvě, jedno z nich je vždy označené, aby se vědělo, na které jste připojen. Už se stalo, že pustili kluci dvě stě litrů piva do sklepa, a než tam přišli, tak se divili,“ vypráví Karásek.
Pak je potřeba napojit do cisterny vzduch, u auta odplombovat a odvíčkovat přívod, dole odstříknout vodu, která tam zůstala po proplachu. Pak už se může začít přečerpávat. „Oba tanky naplníme tak za dvanáct minut. Poté se hadice odpojí dole i na cisterně. Vše se musí opět odfouknout a vypláchnout trubky, aby v nich nezůstávalo pivo. Pomocí tlaku se potrubím nahoru pošle houba,“ přibližuje Vavřínek. Tanky mají restaurace a hospody nejčastěji umístěné ve sklepích, často jsou už ale vidět také v rámci interiéru.
„Je to hezký prvek, lidé chtějí tank vidět,“ přidává postřeh Karásek. Dřív se dělaly tanky na tisíc litrů. Například v Rudolfinu ještě takové najdete. Někde se jen velké tanky přepažily na půl. „Třeba Letenský zámeček, který jede jen v sezoně, vytočí týdně sedm tisíc litrů piva,“ dodává Karásek.