Kostel svatého Šimona a Judy magistrát kupuje se slevou

Devadesát devět milionů korun namísto původně navrhovaných stopětadvaceti. Tolik zaplatí pražští radní Vatikánu za odkoupení kostela svatého Šimona a Judy do svého vlastnictví. Dohodu o koupi již odsvěceného církevního stánku, jenž v minulosti sloužil pouze jako koncertní prostory, vyjednal v minulých týdnech tým radního pro správu majetku Jana Chabra. Majetek města se tak podle něj rozroste o unikátní klenot církevní architektury.

Dobrý příklad – kostel svatého Vavřince V bývalém církevním stánku v Hellichově ulici na Újezdě sídlí pořadatelé festivalu vážné hudby Pražské jaro. Vavřinec je tak podle radních vzorem pro Šimona a Judu.  Kostel svaté Maří Magdalény na Malé Straně se zase stal domovem Českého muzea hudby, pobočné expozice Národního muzea. O gotický kostel svaté Anny na Starém Městě se stará nadace VIZE 97 a mezinárodní duchovní středisko Pražská křižovatka.   Spolek, k jehož vzniku dal podnět bývalý prezident Havel, tu vytvořil prostor pro pořádání happeningů, přednášek či hromadných meditací.

„Vyjednávání o podmínkách se Správou majetku Apoštolského stolce bylo zdlouhavé. I přesto, že původně sakrální stavbu nyní již církev nevyužívá, stále je jejím majetkem, tudíž podléhá vlastnickému právu městského státu Vatikán. Prostor nadále zůstane ve správě pražského symfonického orchestru FOK, který zde vytvořil nádherné zázemí pro pořádání koncertů nejen barokní hudby,“ říká pro deník Metro Chabr.

V prozatím ještě církevních prostorách se na rohu ulic U Milosrdných a Dušní odehraje i on-line koncert uměleckých škol v rámci Pražského jara. Radní pro majetek zdůraznil, že magistrát se chce v budoucnu vyhnout kontroverzím, jež provázely kostel svatého Michaela archanděla. Ten v minulosti totiž fungoval jako hudební klub a restaurace. Nad kryptou, kde měly být ostatky rektorů Univerzity Karlovy, se pořádaly bujaré večírky.

„V rámci rozprodeje církevního majetku se po éře, kdy sloužil jako skladiště, dostal do vlastnictví soukromého investora. Ten původně prohlašoval, že zde chce otevřít muzeum českého křišťálu. Později se tento záměr změnil na nákupní galerii a nakonec zde vznikl hudební klub. Kvůli tomu se stal developer nejednou cílem kritiky katolické církve i samotné římské kurie,“ vzpomíná Chabr.

Kostel svatého Šimona a Judy patří mezi takzvané odsvěcené kostely. Jedná se o sakrální stavby, které původně sloužily k liturgickým účelům, avšak dnes už poskytují zázemí vyžití světštějšího rázu. Především toho kulturního. Takových kostelů je v Praze k dnešnímu dni pět – kromě svatého Šimona a Judy ještě kostel svaté Anny, kostel svaté Maří Magdalény, kostel svatého Michaela archanděla a kostel svatého Vavřince. Všechny se nacházejí na území městské části Praha 1. „Podle kodexu kanonického práva však nic jako proces odsvěcení neexistuje. Fakticky tedy jde o pouhou změnu činnosti, ke které kodex slouží. Vatikán při převodech majetku taktéž zohledňuje, k čemu chce nový vlastník sakrální stavbu využívat. Nemělo by se jednat o činnosti nemravné či pokleslé,“ doplňuje pro Metro Chabr. 

Z historie kostela sv. Šimona a Judy Kostel sv. Šimona a Judy sdílí stejnou ulici s dalšími výraznými církevními památkami – pouze o pár čísel dále bychom našli Anežský klášter, obývaný ženským řádem klarisek a mužským řádem menších bratří, a v bezprostřední blízkosti pak i Klášter milosrdných bratří na Františku. Do jeho areálu spadá i zmiňovaný kostel, mnichy bychom však v klášterních prostorách dnes již hledali marně. Sídlí v nich totiž Nemocnice na Františku. Původní účelové určení stavby tak zůstalo zachováno, protože milosrdní bratři už v době založení kláštera v něm provozovali špitál. Kostel dnes stojí na původním místě goticko-renesanční církevní stavba, která měla být též zasvěcena patronu dřevorubců a jiných řemeslníků sv. Šimonu Kananejskému a apoštolovi Judovi Tadeášovi. Ten bývá v katolické věrouce považován za ochránce těch, které sužuje nějaká vleklá a beznadějná nemoc či zdravotní stav, proto jeho sochy najdeme nejčastěji právě v areálech klášterních špitálů či jiných církevních stacionářů, kde probíhá péče o churavějící. Gotická stavba nikdy nebyla dokončena – projekt pozdrželo propadnutí střešní klenby, a v době, kdy byl tento problém vyřešen, již na plno probíhala výstavba kláštera, do jejíhož rámce byl kostel promítnut a zakomponován. Církev tak Prahu obohatila o impozantní barokní svatostánek, jehož podoba byla finalizována roku 1720.