Inspiraci beru od své babičky, říká foodblogerka Lucie Arichteva

Byla jste odmala ta holčička, co se motá mamince v ­kuchyni při vaření?
Mě vaření paradoxně nebaví už od dětství. Mám ráda jídlo, ale je pro mě povinností. Naopak pečení je radost. Odmalička jsem mamince, třeba i od brzkého rána před Vánocemi, pomáhala péct a vykrajovat.

3 fotografie

Máte nějakou věc nebo ingredienci, bez které se v­ kuchyni neobejdete?
Ani ránu už nedám bez domácího vanilkového cukru. Potom jsem vysazená na kvalitní formy, ve kterých peču. Kdykoliv jdu do obchodu, jako jsou domácí potřeby, neodcházím s prázdnou. (smích) A ­do třetice kuchyňský robot, což je podle mě základ.

Food blogů je podle mě na internetu mnoho. Proč jste si jej založila vy?
Ze začátku jsem ani nechtěla, jak říkáte, už před dvěma lety toho bylo hodně. Sledovala jsem zahraniční blogy a říkala si, jak to mají krásné, a­ nevěděla jsem, co bych já mohla nabídnout. Ale okolí mě přesvědčovalo, že do toho mám jít. A pak jsem si řekla, co můžu ztratit, když to zkusím, maximálně trochu času. Ze začátku jsem to začala dělat vlastně spíš pro kamarády, a najednou se to rozjelo.

Domácí vanilkový cukr Ingredience: 500 g cukru krupice 2 vanilkové lusky Postup: Polovinu cukru nasypu do nádoby s těsnícím víkem. Vanilkové lusky podélně rozříznu a­ nožem vyškrábu semínka, která zamíchám do cukru v nádobě. Vanilkové lusky pak ještě nakrájím na několik kousků a ­také vložím do připravené nádoby. Dosypu zbytkem cukru, vše ještě promíchám a ­pevně uzavřu. Přibližně za týden nasákne cukr vanilkovou vůni a­ je hotový.

Čím jste v konkurenci uspěla?
Já vlastně ani nevím, šlo to nějak samo. Asi jsem byla ve správnou dobu na správném místě. Po pár měsících fungování jsem se dostala až do loňské ankety Food Blog roku, kde jsem se skamarádila s Janičkou Vašákovou. Ta si s­ manželem založila vydavatelství a nabídla mi, že až budu chtít, vydá mi kuchařku. Do půl roku jsme na ní začaly pracovat.

Myslíte, že lidé o to ještě stojí, mít recepty „na papíře“ v této digitální době?
Nemyslela jsem na to, že lidé knížky nekupují. Naopak si myslím, že to není tak špatné a jako dárky je lidé pořizují. Navíc jsem si říkala, že kuchařka bude hmotná forma mé práce. Zatím lze objednat na www.besttaste.cz, od ledna bude i v knihkupectvích.

Recepty jsou stejné jako na internetu?
Knížka je rozdělená na kapitoly podle měsíců a každá je zakončena slanou tečkou. Taky jsou kapitoly o makronkách či smoothies. Podle mě bude hezká i na pohled díky ilustracím. Je to takový „rok blogerky“ a využívám tam i­ sezonní plodiny.

Pořád vás to baví?
Pro mě je teď zavazující, možná někdy až stresující, udržet si úroveň, na kterou jsem se dostala. Je to už povinnost, ale ne nepříjemná. Spíš řeším, jaký recept použít a ­jak ho nafotit. Když jsem byla na mateřské, která mi za pár měsíců končí, byl to pro mě takový únik. Manžel byl často na cestách, já doma s ­dětmi – a takhle jsem měla něco svého.

Kolik zabere jeden recept času?
Začátky byly kruté, měla jsem pocit, že pořád dělám jen blog. Navíc jsem měla šílené tempo, dávala jsem i dva recepty týdně. Pak jsem musela ubrat a teď dávám jeden. Našla jsem si ale svůj systém, jak to zkombinovat s péčí o­ děti i domácnost. Teď už je to tak, že něco upeču, naaranžuji, vyfotím to z různých stran a po večerech, když děti usnou, sepisuji recepty.

Kde berete inspiraci?
Mám notýsky s ručně psanými recepty od babičky nebo od maminky, se kterou se také často radím.