Děti-čichači mizí ze statistik a nikdo neví, kolik jich je

Odvykací pracoviště pro děti a mladistvé, jakým je Detoxikační centrum Nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Praze, patří ke špičkovým u nás.

„Někteří pacienti se k nám vracejí, ale je dost těch, kteří odchod zpět do reálného života zvládnou,“ říká primářka centra Světlana Kroftová. Upozorňuje ale na to, že pro dětské a mladistvé pacienty chybí následná péče v místech jejich bydliště, například v adiktologických ordinacích, které by se na tuto péči komplexně zaměřovaly.

Zatímco soustředěná pomoc pro drogově závislé dospělé se začala budovat už v devadesátých letech, v případě dětí koncentrovaná pomoc zatím není. Přitom jsou kategorie závislých, které zatím nefigurují ani ve statistikách. Česko například neví, kolik má malých narkomanů, kteří konzumují nejlevnější formu návykových látek – například toluen.

„Problémové a vyloučené lokality jsou jich plné, nikdo je však zatím nespočítal, protože zdravotnická gramotnost v rodinách, ze kterých pocházejí, je nulová,“ komentuje složitou situaci Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha. Čichači proto podle něho ani neprocházejí odvykacími detoxikačními centry pro děti a mládež, kam se dostávají hlavně uživatelé tvrdých drog.

Adiktologická centra pro léčbu dětí a mládeže jsou podle Miloslava Miovského nezbytná, bez nich je léčba roztříštěná a často končí nezdarem. „Aby byla léčba úspěšná, je nutné, aby v jednom zařízení byli odborníci mnoha profesí, nejen lékaři,“ říká Miovský. To je třeba dětský psychiatr, psycholog, pedagog, lékař nebo sociální pracovník.

Problémem, proč se o takových centrech už roky spíše jen povídá, je skutečnost, že každý z uvedených specialistů spadá pod působnost některého ze tří ministerstev – zdravotnictví, školství a práce a sociálních věcí. „Už jsem na toto téma s představiteli všech tří resortů v minulosti mluvila víckrát,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná, která se problému dlouhodoběji věnuje. Úřady ale nejsou schopné se shodnout, hlavně na způsobu společného financování.

Například v Praze a ve Středočeském kraji, jak před pěti lety zjišťovala pražská adiktologická klinika, by soustředěnou pomoc potřebovalo kolem pěti tisíc dětí. „Vyšlo nám, že v každém kraji by se bez problémů uživilo jedno adiktologické centrum,“ dodává přednosta Miovský.

Marihuanu už zkoušely kouřit desítky tisíc českých dětí Uživatelů drog mezi dospělými i dětmi v Česku zvolna ubývá. Klesá však věk, kdy s návykovými látkami děti začínají. Nejužívanější látkou v České republice je konopí. Marihuanu alespoň jednou v životě vyzkoušela čtvrtina Čechů. Nejčastější inhalační látkou je toluen. Jeho cena se pohybuje kolem 60 korun za 0,7 litru. Poškozuje játra, plíce, mozek, způsobuje demenci, proto se mu říká „droga hloupých“. Průměrný věk pro první cigaretu je deset let. Česko má kolem čtvrt milionu nezletilých kuřáků. Každé třetí dítě, které kouří klasické cigarety, už vyzkoušelo také marihuanu. Počet českých dětí závislých na drogách se od roku 2006 zdvojnásobil. V posledních letech se jenom v hlavním městě ročně léčily témě tři stovky dětí. Jejich průměrný věk klesl ze 17 až 18 let na zhruba patnáct roků.