Bolí ji hlava, je to hysterka. Mýty o migréně šíří i filmy

Herečka se drží za hlavu. Ječivým hlasem komanduje své okolí: „Mám migrénu!“ Případně přitažlivá hrdinka odmítá na loži partnera s odkazem na to, že „ji bolí hlava“, že má migrénu. Jedná se o scény, které provázejí filmovou tvorbu od nepaměti.

Utajovaná bolest Migréna se týká v Česku asi desetiny populace. Přibližně polovina všech nemocných svou chorobu tají. Nemoc je doménou žen. Provázejí ji bolesti hlavy, poruchy vidění, nadměrná citlivost na světlo a zvuky. Postiženému může během roku sebrat až celý měsíc, kdy je vyřazen z běžného fungování.

„Často bývá postava, která ve filmu mluví o migréně, ještě i nesympatická nebo protivná,“ říká Rýza Blažejovská, zakladatelka pacientské organizace Migréna-help. Připomíná, že je taková role ještě spojená s „hysterickou povahou“. Nejednou se také setkává s nepochopením a zlehčováním svého stavu.

V práci migrénu tajíme
Problémy lidí se skutečnou migrénou se promítají také do pracovního života. V Evropě se k migréně nehlásí polovina lidí s tímto problémem, v Česku přesahuje toto číslo šedesát procent. Mnozí si raději, když se hlásí první příznaky, berou v zaměstnání dovolenou. Jenže ne všude se nadřízení dívají pozitivně na časté, byť schválené, absence.

„V práci jsem migrénu tajila. Pak jsem ji začala řešit s neurologem a odhodlala se o tom promluvit i s kolegy,“ přiznává třiatřicetiletá Jana. Byla příjemně překvapená. „Když mě migréna zasáhne, mohu bez problémů odejít domů, mohu si zameškaný čas napracovat jindy. Dokonce mi kolegové vycházejí vstříc v tom, že mi třeba vyzvednou léky, případně mě odvezou do nemocnice,“ svěřuje se Jana. Po absolvovaných zkušenostech připouští, že je dobré na problém upozornit zaměstnavatele už při přijímacím pohovoru. „Hodně pomůže například částečný úvazek, ne všichni zaměstnavatelé na to ale přistupují,“ dodává Blažejovská.

Extra léčba V Česku je třicet specializovaných center pro léčbu středně těžké a těžké migrény. 85 procent pacientů se domnívá, že společnost nebere jejich onemocnění vážně.

Dvacet záchvatů měsíčně
V průměru trvá asi tři roky, než se nemocný odhodlá navštívit lékaře. Mimo jiné i proto, temná že věří, podle reakcí v okolí, že se jedná spíš o jejich vinu a přecitlivělou povahu než o onemocnění. V extrémních případech mívají nemocní lidé kolem dvaceti menších i větších záchvatů měsíčně. „Správná diagnóza a výběr vhodných léků dokážou snížit množství záchvatů až o padesát procent,“ upozorňuje Jolana Marková, vedoucí lékařka z Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy pražské Thomayerovy nemocnice.