Toulá se po české krajině a chytá zajímavá i hodně netradiční místa, odkud myslivci sledují nebo by mohli, ale netroufají si, sledovat zvěř ve svých revírech. Jeho láskou je fotit neobvyklé stavbičky, které možná normálně přehlédnete. Čundrák Honza Holkup ukazuje na svém Facebooku Lovec Posedů, jak kdysi tradiční místa, odkud nimrodi sledují zvěř, odráží lidskou tvořivost, fantazii.
„Při toulkách krajinou jsem si všímal, že se mezi běžnými posedy vyskytují i originály, které vynikají svou konstrukcí, vzhledem nebo vtipným umístěním v krajině. Začal jsem si je fotit a sbírečka postupně přerostla ve vášeň. Časem jsem si uvědomil, že z toho může být dobrý dokumentární fotografický soubor, který by šel vystavovat nebo vydat knižně. Od té chvíle jsem je začal systematicky vyhledávat. Využíval jsem k tomu internet, různé myslivecké galerie a diskusní fóra, Facebook apod., kde jsem získával tipy od lidí. Ty tipy sháním stále. Kdokoli mi ho může poslat, budu rád,“ říká pro magazín Metro Honza, který už má stovky fotek s nejrůznějšími posedy.
Kolik jich v Česku může být, ani netuší, ale zkusil to odhadnout. „Plocha naší republiky, pokud odečteme města a vesnice, je okolo 70 tisíc km čtverečních venkovské krajiny. Na každém kilometru čtverečním najdete v průměru okolo 3–5 posedů. Vychází mi, že jich může být dohromady tak 200 až 400 tisíc. A to nepočítám staré polorozpadlé, které již dosloužily. Posedy jsou zkrátka podstatnou a nedílnou součástí naší krajiny,“ říká.
On sám nemá potřebu nějaký postavit. „Jsem spíš fascinován tou lidovou tvořivostí, mám potřebu ji fotograficky zaznamenávat. Cítím, že je to něco, co postupně ubývá. Ne že by se posedů stavělo míň, ale invence při jejich stavbě a schopnost recyklace a improvizace pomalu mizí. Čím dál více myslivců dává přednost objednání posedu na klíč od firmy, nebo dokonce objednají plastový z Číny. A pokud do jejich stavby jednou vstoupí bezpečnostní normy, to pak bude konec originálních staveb,“ uzavírá.
