Vyjeli jsme koncem února na místa, kde podle ezoteriků proudí ze země pozitivní energie. A když ne z nitra planety, tak aspoň z vesmíru. Přespali jsme v nádherných koutech, čerpali sílu z přírody, rozdělávali ohně a potkávali skvělé lidi.
Milou reportáž, kterou si můžete prohlédnout i na Instagramu pod hashtagem #milareportaz, jsme začali stylově. V jediné vesnické nositelce tohoto jména v Česku, obci Milá na Lounsku. Je to hodina cesty z Prahy, a pokud se sem dostanete, zastavte se u krásné kaple z 80. let 19. století. Je architektonicky jednodušší, ale u jejího popisu jsme se později naučili nová slovíčka. Tak třeba: na dveřích je dřevěný sloupek s ozdobně vyřezávanou hlavicí s motivem palmety. Víte, co to je? Zdrobnělina slova palma, slovo z italštiny. Motiv pochází patrně z Blízkého východu, listy palmy se objevují v architektuře od starověku. Kaple má ve štítu kruhové okénko v šambráně. To je zase ozdobná lišta kolem oken nebo dveří.
V Lounech se zastavte pro výborný kváskový chleba v pekařství U Stolínů a nezapomeňte nakoupit ani pozitivní pivo No Worries v minipivovaru Domov. Světlé silné pivo je spodně kvašené a nefiltrované. Ve výdejním okénku v Rybalkově ulici mají i další kousky. Minipivovar funguje už osm let a navazuje na tradici vaření lounského piva. Pivo tu vaří přímo v restauraci v dvousetlitrové měděné varně, takže hosté mohou nahlížet na samotný proces. V suterénu jsou umístěny kvasné kádě a ve vybudovaném chladicím boxu několik tisícilitrových nerezových tanků, ze kterých se čepuje pivo přímo hostům minipivovaru.
Highlight prvního dne putování. Kolem vrchu Milá jsme se vydali na nedaleký Oblík, který má velmi milý tvar ženského prsu. Dominantní poloha kopce přitahovala návštěvníky už v pravěku, jak dokazuje nález keltské spony na jeho vrcholu. Parkujeme stylově u kaple v Mnichově a na prso se vydáváme hodinovým výšlapem. Jakmile se dostaneme nad inverzi, objevíme do nebe se tyčící sloupek, který je zasazen v místech energetického bodu. Můžeme sosat sílu! Ezoterici tvrdí, že odtud vyvěrá z hory pozitivní energie. Na vrcholu kopce stojí i nefunkční světelný maják pro leteckou dopravu. A protože špička není zarostlá, je výhled z této kupy do okolní dechberoucí. My však vidíme jen vrcholky okolních kopců nad hustou mlhou.
Když pojedete po silnici spojující Louny a Most, odbočte u benzinky po úzké asfaltce na Červený vrch. Pokud bude závora otevřená, dostanete se k rozhledně, které se říká Stříbrník, Frotzelova nebo prostě jen Červeňák. Dohodli jsme se díky iniciativě Bezkempu s provozákem zdejší restaurace, která se nachází v přízemí Ejmovy chaty z roku 1910, že na plácku mezi dvěma vysílači přespíme. Ani hustá inverzní mlha nás nezastavila a rozdělali jsme oheň na zahnání chmur. I tohle místo nás nabíjelo. Večer přiběhl Honza Žalud, jinak majitel TJ Lokomotivy Louny, a ukázal nám vnitřek zajímavé budovy, která stála Klub českých turistů celých 12 tisíc korun! Součástí objektu byl před 111 lety chlév, ve kterém správce choval krávu. „Tu tady nemáme, ale ve stráni pod rozhlednou v sezoně chováme kozlíky, kteří udržují čistý výhled. Máme i vlastní včely a po medobraní prodáváme dárková balení medu,“ říká sympaťák Honza. Současná situace ho ubíjí, zavřít musel už v říjnu a budoucnost vidí nejistě. „Kontakt s turisty nám už chybí, je těžké provozovat takovou krásnou hospodu a mít svázané ruce. Navíc nás na Lounsku poslední roky trápí tahle děsná inverze, zkuste si v ní provozovat rozhlednu,“ směje se.
Už dost inverze! Radikálně měníme okres i celý kraj a zastavujeme nad Kutnou Horou s výhledem na město a chrám svaté Barbory na horizontu. Na kamenném stolu pár metrů od obelisku, který je středem kruhu menhirů a údajně vyzařuje ohromnou sílu, rozbíjíme polní kuchyni. Obědváme kuřecí se zahradnickými fazolemi a chléb z Loun. Působí na nás přitom energie zdejších kamenů, které do kruhu před osmi lety rozestavěli kutnohorští nadšenci s pomocí odborníků, co se věnují obnovování energetických bodů v krajině. Pod šestitunovým kamenem ve středu byla dokonce uložena pamětní schránka. V několika termínech se tu během roku pořádají stylové oslavy s ohněm a bubny.
Kde jinde si dobít baterky než u prastarého stromu? Objevujeme se ve Vilémovicích na Vysočině, na zahradě zdejšího zámku, která je volně přístupná. V rohu zahrady se nenápadně krčí starý tis červený, taxus baccata. Podle obvodu kmenu 310 cm se jeho stáří odhaduje na 1500 až 2000 let. Třebaže vyzařuje prastarou sílu předků, je jedovatý – jeho kůra, dřevo i semena jsou prosyceny jedovatou látkou, alkaloidem zvaným taxin. Jedná se o přísně chráněný tis, který je možná nejstarším stromem ve střední Evropě. I když podle odborných posudků nedosahuje stáří, jež je mu přisuzováno. U tisů podle některých expertů často dochází ke srůstu několika kmenů nižšího stáří.
Pod Vilémovicemi zastavujeme u vybagrovaného rybníka a dáváme se po louce doleva. S místním včelařem dohadujeme léčivý kemp nedaleko jeho včelína. „Podívejte, dnes je první den, kdy včelky nosí domů pyl. Poznáte to podle toho, že mají žluté nožičky,“ ukazuje. Pyl shromažďují včely na zadních nohách, když přistávají na květinách a sbírají nektar. Na jeden gram medu musí včela navštívit zhruba sedm tisíc květů. Životní dílo jedné včely je přibližně půlka čajové lžičky medu. Dvě velké lžíce si později dáváme do hrnce s čajem. Vaříme ho na plynovém hořáku našeho mobilního obydlí. Zapadá slunce a my se už těšíme na zítřek.
Třetí den našeho energetického putování načínáme přesně ve středu naší země. U obce Číhošť, proslulé rovněž farností, kde působil kněz Josef Toufar, kterého estébáci během „vyšetřování“ zázraku s hýbajícím se křížem umučili k smrti, stojí žulový kvádr. Označuje od roku 2006 geografický střed Česka. Vypočítal ho pomocí analytické geometrie Ladislav Fofonka. Jde o jakési super těžiště Česka, přesně řečeno průměr těžišť 2834 troj- úhelníků, do nichž rozdělil celou naši zemi. V praxi si to lze představit tak, že byste obrys Česka vystřihli z kartonu a drželi jej na špičce prstu. Pokud by papírová pomůcka na prstě držela vodorovně, máte prst právě v geometrickém středu, tedy tady, na okraji Číhošti u Ledče nad Sázavou na Havlíčkobrodsku.
Jaká by to byla cesta za energií, kdybychom nenavštívili to nejvíc energetické místo v Česku. Podle ezoteriků jsou Boží kameny, rozpadající se žulové bloky u Strakonic, považovány za jedno z nejsilnějších nabíjecích míst u nás. Kosmická energie prý proudí zejména do přední části balvanu ve tvaru lodi. A opravdu, bylo tam takové zvláštní teplo. Krajina kolem nám učarovala, a tak jsme obytnou dodávku „zapíchli“ na blízkou louku a rozdělali oheň v našem přenosném ohništi, které nezanechává nepořádek. Za svitu měsíce jsme se k nabíjecím kamenům vrátili. K místu, které leží mimo značené turistické trasy, se dostanete ze silnice mezi Kraselovem a Tažovicemi, doprava odbočte polní cestou k samotám Dřetiny. Badatel Pavel Kozák říká, že oproti jiným známým nabíječkám mají tyto kameny trojnásobnou energii. Na skeptiky ale nepůsobí.
Takové kostely máme nejraději. Stran zájmu turistů, lehce omšelé, ale s nádhernou energií. Leží nedaleko Božích kamenů u Strakonic, parkovat můžete hned u silnice. Poutní kostel svaté Anny u Kraselova byl postaven v roce 1682, v roce 2011 jej biskup Pavel Posád pojmenoval Dům svatého Jáchyma. K místu se váže hezká legenda. Když byl postaven, vsadili do zvonice nádherný zvon. Jeho hlas byl tak líbezný, že si jej zamilovali všichni lidé z okolí. Jednou v kostele sloužil mši biskup z Prahy. Byl zvonem tak nadšen, že si jej vyžádal darem. Smutno bylo po kraji, když vůz s osmispřežím bronzové dílo odvážel. Vížka oněměla. Ale co se nestalo! Když přišel večer a lidé zamlkle seděli ve světničkách, ozval se oplakaný zvon. To už přijížděl od Prahy kurýr na schváce- ném koni se zprávou, že se jim zvon po cestě ztratil.
Naše základnaBílý a vesele polepený Volkswagen Transporter bude po tři dny jarních prázdnin naší mobilní základnou. Půjčili jsme si ho díky platformě pro sdílení aut HoppyGo, kde lidé aktivně pronajímají celkem až 2300 modelů. Předávka proběhla v rámci hygienických pravidel – majitel nám auto odemkl na dálku přes mobil. V aplikaci platformy jsme auto nafotili z různých úhlů a zaznamenali kilometry i stav nádrže, tu jsme při vrácení museli opět zcela naplnit. Uvnitř auta je kempovací vestavba Sitka od liberecké firmy Visu. Za deset vteřin uděláte z pohodlné postele útulné místo na večeři, i když je venku zrovna na nule. Kuchyňský modul skrývá dvě nádrže na vodu, plynový vařič i nějaké to nerezové nádobí. Díky výklopným lavicím máte neustále přístup ke všemu, co si vezete. Chytře vymyšleno! |