Kdo platí hotově, tolik netloustne

Co nikdo nepoužívá, to nemá šanci na přežití. To je švédská filozofie ve vztahu k hotovosti při placení. Podíl bankovek a mincí na platbách v této skandinávské zemi se pomalu, ale jistě blíží nule (v současnosti je pod dvěma procenty všech transakcí). Norové jsou ještě níž, u nich tvoří hotovostní placení pod jeden a půl procenta. Také Evropská unie přemýšlí v brzké době alespoň o zrušení jednocentových mincí.

Česko je sice v podílu papírových bankovek a kovových mincí například za Japonskem a Hongkongem, ale v Evropě patří k zemím, kde sice stoupá obliba placení mobily či chytrými hodinkami, kde však lidé v peněženkách stále uchovávají hodně reálných platidel. Jdou kupodivu proti obecným trendům. „V roce 2019 například vzrostl podíl plateb uskutečněných převodem nebo hotovostně na 15 procent, o rok dříve to bylo jen devět procent,“ uvádí ve svých statistikách Česká bankovní asociace.

Hotové peníze ale mají vliv na zdraví. Sice patří mezi přenašeče choroboplodných zárodků (hůře jsou na tom prý jen mobilní telefony a klávesnice počítačů), zato vedou k tomu, že hotovostní platiči s největší pravděpodobností méně mlsají. „Několik studií prokázalo, že když platíme v hotovosti, utrácíme méně například za nezdravé jídlo,“ argumentuje Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen. Na účtu, když z něho platíme kartou, se jedna čokoláda nebo zmrzlina navíc ztratí a tolik to nebolí, jako když musíme platit takzvaně na dřevo. „Výzkumy ukázaly, že zdravého jídla nakupujeme kartou stejně, jako když použijeme hotovost, ale při platbách kartou si uděláme i radost něčím nezdravým navíc,“ říká Stroukal .

Teoreticky mohou platby v hotovosti přimět člověka, aby nejen méně utrácel, ale aby třeba i méně pil. „Můžete si na sebe uplést bič i v tom, že když půjdete, jak se říká, na jedno, necháte doma kartu a vezmete si jen padesátikorunu,“ radí Stroukal z Roklenu a přiznává, že se to občas týká i jeho.