Koníček, který nevoní, ale k životu patří denně

Před lety Sedláčkovi koupili za Prahou starou tvrz. Středověké stavení si uchovalo i prevét, jak se kdysi říkalo záchodu, a také barokní záchodový přístavek. To Jana natolik zaujalo, že se začal zajímat o všechno, co se záchody a touto základní lidskou potřebou souvisí.

„Začala jsem manželovi dávat občas dárky, které s jeho sběratelstvím souvisely, až mě to chytilo taky,“ říká Renáta. Když už měli doma stovky nočníků, starých cestovních WC, obrázků, historických toaletních papírů, vodních nádržek a dalších artefaktů, řekli si, že by si tahle jedinečná sbírka zasloužila muzeum. A tak v třebotovské tvrzi vznikla ojedinělá expozice asi 500 nočníků a dalších asi 150 předmětů, které se vážou k dějinám lidského vyprazdňování.

Soukromá potřeba Kuchařských knih vycházejí ročně desítky. Vyprazdňování je přitom stejně nezbytné jako jedení, jak se v knize o nočnících a WC dozvíte. První zákon o veřejném zdraví (zmiňoval i nakládání s odpady), vznikl v polovině předminulého století ve Velké Británii. Vysokou mortalitu ve středověku způsobila i tabuizace lidského bioodpadu. Mluvit o něm bylo společensky i nábožensky „nepřijatelné“. Zobrazení lidské potřeby najdeme například na obrazech Hieronyma Bosche. Ďábel polyká hříšníky a skrze „kadicí“ židli je ze svých útrob posílá do pekla. Toaletní papír začali poprvé používat v Číně. Novodobý vyráběli například už v USA v polovině 19. století.

Nic podobného u nás, v takové koncentraci, neexistovalo. Později přestěhovali muzeum blíž k lidem, nejdřív do Podskalí a pak do centra Prahy, do Michalské ulice. Renáta si dokonce kvůli muzeu doplnila vysokoškolské muzeální vzdělání, aby dala expozici tu správnou odbornou pozici. Jan přiznává, že i s ohledem, že se jedná o „kontroverzní“ téma, které vzbuzuje buď naprostý odpor, nebo naprosté nadšení, expozici po letech zrušili. „Cizinci jsou z Ameriky nebo Anglie zvyklí, že jsou muzea zdarma, což jsme si jako soukromníci dovolit nemohli. Ale třeba o Muzejní noci přišlo přes dvanáct set zájemců,“ konstatuje Sedláček. Ten, kdo se někdy do muzea podíval, určitě nelitoval. Vždyť tu spatřil vedle jedinečného nočníku císaře Napoleona i nádobu, kterou používal prokazatelně v Bílém domě prezident Abraham Lincoln. Postupem doby se jejich sbírka rozrostla až na několik tisíc kusů.

„V posledních letech se zaměřujeme hlavně na exponáty s historií. Mezi poslední přírůstky tohoto druhu patří třeba kosmické záchody ze sovětských lodí Sojuz,“ chlubí se oba sběratelé. Záchody a toalety jsou také cílem jejich dovolených, vydali se kvůli tomu i do střediska NASA na mysu Canaveral. Mají probádanou Indii, kde už v dávných dobách využívali modernější způsob likvidace odpadů pomocí tekoucí vody. „Lidé si to neuvědomují, ale nakládání nebo spíš nenakládání s exkrementy bylo zdrojem většiny velkých tyfových a dalších epidemií, při kterých umíraly miliony lidí po celém světě,“ připomíná Jan Sedláček, který se jako stavař zabývá technickou i právní stránkou nakládání s tímto druhem odpadů. Říká, že i když se jedná o často stále tabuizované téma, patří k životu stejně jako jídlo či spánek. Neobejdeme se bez něho.

Mnohaleté sbírání a studium teď konečně Sedláčkovi zhmotnili v unikátní knihu, dalo by se říci, že podrobnou encyklopedii Toalety, nočníky a jiné souvislosti. „Pokud víme, tak publikace tohoto druhu ve světě neexistuje. Jako téma se to sem tam objeví, ale jen jako součást nějaké knihy či studie,“ říkají manželé.