„Je to ve stavařině perla! Nic hezčího, zajímavějšího a složitějšího tady v Praze k rekonstrukci není a asi nebude,“ říká náš průvodce David Čech, vedoucí projektu, který má celkovou obnovu slavného paláce postaveného v roce 1891 na povel. Deník Metro si prošel část stavby a dostal se i na střechu.
Náročná práce
Procházíme hlavní částí paláce. Při troše představivosti se celá prostora jeví jako chrám. Jsou tu ještě fragmenty prkenného malovaného stropu a vitráží. Až se k nim stavaři dostanou, poputují k restaurátorům, stejně jako většina částí paláce, jež už renovací prošly.
Jsme uvnitř Průmyslového paláce. Díváme se na malovaný strop z prken.
Čech, který mimo jiné stál i u rekonstrukce Národního muzea, nám popisuje složitosti a náročnosti prací holešovického unikátu. „Tady se míchá stavařina, statika, vedení instalací a pořád se to prolíná a za pochodu se to pořád mění, protože ten stav je jiný, než se předpokládalo. Je to náročné, ale fakt zajímavé,“ říká s tím, že to tady zatím vypadá jako na bitevním poli u Verdunu. A ukazuje na zem na spleť kanálů pro vzduchotechniku nebo různé kabely. O rekonstrukci by mohl mluvit hodiny.
Jedeme na střechu
„Klid, tohle vydrží!“ směje se v ledovém větru Čech při cestě vzhůru ve vrzající a klepající se zdviži. Pomalu se zjevuje Trojský most, sídliště na severních krajích města, část parku Stromovka. Dělníci, stroje a budovy areálu Výstaviště, kde palác stojí, se vzdalují. Ten výhled! Samozřejmě, seshora všechno vypadá jinak, než když se díváte na palác ze země. Procházíme po lešení, které se tak zvláštně vlní, musíte překonat schod v rohu a mírně se přitom sehnout pod trubkou lešení. Až se z toho točí hlava.
Jsme na střeše Průmyslového paláce.
Díváme se dolů na novou konstrukci budoucího levého křídla, to původní v říjnu 2008 vyhořelo. „Díky této stavbě jsme mohli vybudovat pro palác důležité věci. Jako je podzemní parkoviště, zajet tam bude moct kamion s nákladem pro jakoukoli akci. Také bazény s vodou, které budou připraveny na případný požár, retenční nádrže, tepelná čerpadla nebo tunel, který propojí části paláce,“ říká Čech.
Prokleté nýty
V teplotách jako na horách mluvíme také o problematice nýtovaných staveb. Právě Průmyslový palác byl touto technologií postaven. Stejně jako Petřínská rozhledna nebo železniční most pod Vyšehradem, o kterém se v Praze hodně diskutuje. Je totiž v plánu most zbourat a postavit nový, což má své odpůrce i podporovatele. „Problém těchto konstrukcí jsou povětrnostní podmínky, kterým jsou vystaveny desítky let. A taky náročná péče. Voda si do náchylných míst cestu najde. Ta v nich mrzne a roztrhá protikorozní ochranu. A pak je to domino, které nelze zastavit. A když chcete takovou stavbu opravit, musíte ji roznýtovat na jednotlivé kousky, a to je velmi náročná a drahá záležitost. Tahle technologie je pracná a doba je jinde. Tady v republice je pár lidí, kteří se technologií nýtováním zabývají,“ tvrdí Čech. Proto se v projektu rekonstrukce paláce rozhodlo, že jeho levé křídlo bude sice replikou, ale konstrukce bude svařena, tedy bez nýtů.
Stavba levého křídla spustila celkovou rekonstrukci Průmyslového paláce.
Původní tvář
Po půlhodině v „mrazáku“ na střeše pražského unikátu jedeme dolů. Při cestě ven z areálu Čech přihazuje perličku. „Když jsem začal palác před rekonstrukcí studovat, našel jsem na archivních materiálech, jak moc se čelní fasáda za každého režimu měnila,“ tvrdí. Za první republiky zmizely sochy rakousko-uherských panovníků a nahradily je erby měst a pražských částí, které na stavbu paláce přispívaly. Ty nacisté strhli a bolševici zase připevnili na hodinovou věž pěticípou hvězdu. I devadesátá léta zanechala svou stopu. „To byl palác přemalován do křiklavých žlutých barev a teď přichází doba, kdy se navracíme k původní podobě,“ uzavírá naši návštěvu Čech. A doplňuje, že budou obnoveny zdobené štuky, věž získá zpět také historické kovové ciferníky, které opět nahradí skleněné. Na vrchol věže se také vrátí svatováclavská koruna, která tu původně byla.
Strážce streamu
