Je to ve stavařině perla! Nic hezčího, zajímavějího a sloitějího tady v Praze k rekonstrukci není a asi nebude, říká ná průvodce David Čech, vedoucí projektu, který má celkovou obnovu slavného paláce postaveného v roce 1891 na povel. Deník Metro si proel část stavby a dostal se i na střechu.
Náročná práce
Procházíme hlavní částí paláce. Při troe představivosti se celá prostora jeví jako chrám. Jsou tu jetě fragmenty prkenného malovaného stropu a vitráí. A se k nim stavaři dostanou, poputují k restaurátorům, stejně jako větina částí paláce, je u renovací proly.
Čech, který mimo jiné stál i u rekonstrukce Národního muzea, nám popisuje sloitosti a náročnosti prací holeovického unikátu. Tady se míchá stavařina, statika, vedení instalací a pořád se to prolíná a za pochodu se to pořád mění, protoe ten stav je jiný, ne se předpokládalo. Je to náročné, ale fakt zajímavé, říká s tím, e to tady zatím vypadá jako na bitevním poli u Verdunu. A ukazuje na zem na sple kanálů pro vzduchotechniku nebo různé kabely. O rekonstrukci by mohl mluvit hodiny.
Jedeme na střechu
Klid, tohle vydrí! směje se v ledovém větru Čech při cestě vzhůru ve vrzající a klepající se zdvii. Pomalu se zjevuje Trojský most, sídlitě na severních krajích města, část parku Stromovka. Dělníci, stroje a budovy areálu Výstavitě, kde palác stojí, se vzdalují. Ten výhled! Samozřejmě, seshora vechno vypadá jinak, ne kdy se díváte na palác ze země. Procházíme po leení, které se tak zvlátně vlní, musíte překonat schod v rohu a mírně se přitom sehnout pod trubkou leení. A se z toho točí hlava.
Díváme se dolů na novou konstrukci budoucího levého křídla, to původní v říjnu 2008 vyhořelo. Díky této stavbě jsme mohli vybudovat pro palác důleité věci. Jako je podzemní parkovitě, zajet tam bude moct kamion s nákladem pro jakoukoli akci. Také bazény s vodou, které budou připraveny na případný poár, retenční nádre, tepelná čerpadla nebo tunel, který propojí části paláce, říká Čech.
Prokleté nýty
V teplotách jako na horách mluvíme také o problematice nýtovaných staveb. Právě Průmyslový palác byl touto technologií postaven. Stejně jako Petřínská rozhledna nebo elezniční most pod Vyehradem, o kterém se v Praze hodně diskutuje. Je toti v plánu most zbourat a postavit nový, co má své odpůrce i podporovatele. Problém těchto konstrukcí jsou povětrnostní podmínky, kterým jsou vystaveny desítky let. A taky náročná péče. Voda si do náchylných míst cestu najde. Ta v nich mrzne a roztrhá protikorozní ochranu. A pak je to domino, které nelze zastavit. A kdy chcete takovou stavbu opravit, musíte ji roznýtovat na jednotlivé kousky, a to je velmi náročná a drahá záleitost. Tahle technologie je pracná a doba je jinde. Tady v republice je pár lidí, kteří se technologií nýtováním zabývají, tvrdí Čech. Proto se v projektu rekonstrukce paláce rozhodlo, e jeho levé křídlo bude sice replikou, ale konstrukce bude svařena, tedy bez nýtů.
Původní tvář
Po půlhodině v mrazáku na střee praského unikátu jedeme dolů. Při cestě ven z areálu Čech přihazuje perličku. Kdy jsem začal palác před rekonstrukcí studovat, nael jsem na archivních materiálech, jak moc se čelní fasáda za kadého reimu měnila, tvrdí. Za první republiky zmizely sochy rakousko-uherských panovníků a nahradily je erby měst a praských částí, které na stavbu paláce přispívaly. Ty nacisté strhli a bolevici zase připevnili na hodinovou vě pěticípou hvězdu. I devadesátá léta zanechala svou stopu. To byl palác přemalován do křiklavých lutých barev a teď přichází doba, kdy se navracíme k původní podobě, uzavírá nai návtěvu Čech. A doplňuje, e budou obnoveny zdobené tuky, vě získá zpět také historické kovové ciferníky, které opět nahradí skleněné. Na vrchol věe se také vrátí svatováclavská koruna, která tu původně byla.





















