Nebyla to zrovna dobře placená práce, ale byl k ní byt. Navíc přímo na pracovišti. Hlásný si do něj mohl nastěhovat celou rodinu. Moc pohodlí však neměli – šlo o jeden prťavý pokoj a k tomu maličkou kuchyň. Ve Svatomikulášské městské zvonici bydleli hned dva hlásní. Na službě se střídali. Jejich úkolem bylo každých 20 minut obejít ochoz na vrcholu věže a sledovat, zda se neblíží nepřítel nebo jestli někde nehoří. Každý správný hlásný věděl, kde je ve městě pekárna nebo kovárna. To byla totiž místa s ohněm, a tudíž potenciální nebezpečí. Pokud opravdu někde hlásný spatřil požár, vyvěsil tím směrem červený prapor, v noci zase lucernu.
Úkolem hlásného bylo zvonění na věžní zvony. Ty byly ve zvonici hned čtyři. Tři z nich byly za první světové války zrekvírovány pro potřeby zbrojního průmyslu. „Nejvzácnější zvon setrval. Ve věži je dodnes. Nese jméno Mikuláš,“ vypráví nám průvodce Miroslav Merc z Prague City Tourismu. Prohlídky dělá i v dalších pražských věžích. Zvonici na Malé Straně ale má nejradši. Není se čemu divit. Věž je muzeum plné příběhů, a když vystoupáte na její vrchol, čeká vás neotřelý výhled na metropoli. „Zvonice je trochu popelkou mezi věžemi, není tolik navštěvovaná jako třeba Petřín či Staroměstská mostecká věž, rozhodně ale za prohlídku stojí,“ zve do zvonice Merc.
Zvon Mikuláš je také symbolem věže.
Vydáte-li se na stoupání po 303 schodech, čeká vás cesta časem. Prohlídka začíná už u vstupu. Znak Malé Strany nad vchodem vyjadřuje, že věž dokončená roku 1755 patřila obci, nikoli církvi, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zvonice je sice „přilepená“ na kostel sv. Mikuláše, ale jde o dvě stavby. Věž má i vlastní číslo popisné. To kostely nemívají.
Při stoupání nespěchejte a všímejte si detailů. Zaujme třeba sedátko ve zdi. Tady hlásný odpočíval, když nesl v krosně těžký náklad. Třeba dřevo do kamen. Jejich repliku najdete v prvním bytě hlásného. V něm je i černá kuchyně. Místnost s otevřeným ohništěm je v městském prostředí unikát.
Odpočívadlo pro hlásného
Dalším pěkným detailem je rozbitá podlaha ve druhém bytě. Praskliny jsou důkazem, že přesně na tomto místě štípal hlásný dřevo. Prostoru bylo málo, proto bylo třeba využít každý centimetr.
Stoupání pokračuje zvonicí. Tady je už zmiňovaný zvon Mikuláš. Ten mimochodem přečkal i velký požár, který zachvátil podkrovní část zvonice v roce 1925.
O několik schodů výš je hlásovna. Kolem ní je ochoz s parádním výhledem. Za pozornost stojí i kovové háčky. Na každé světové straně je jeden. Na ně se v případě nočního požáru věšela lucerna.
Výhled na Malou Stranu. Vzadu Petřín.
Cesta časem končí na vrcholu věže. Tady byla od počátku 60. let do pádu komunistického režimu pozorovatelna Státní bezpečnosti, která odtud monitorovala zejména pohyby na velvyslanectvích západních zemí.
Prohlídka věže stojí 190 korun, pokud ji chcete i s výkladem, musíte počkat na léto. Prague City Tourism komentované prohlídky pořádá dvě soboty v měsíci.
