Vodárna z roku 1907 zásobovala vodou Vršovice, v té době ještě samostatné město. Objekt, který má stejně neomítnutné cihly, najdete také v Braníku. Zdejší vodárna i věž v Michli jsou dílem architekta Jana Kotěry. Vršovický vodovodní systém byl pravděpodobně prvním vodovodním systémem v Československu, kde byla voda chlorována. Vodu si systém vzal z Vltavy, vyčerpal ji na kopec do Michle a odsud padala zase dolů do Vršovic.
Zatímco dřív byla věž dominantou Michle, nyní ji daleko převyšují pankrácké výškové budovy. Přesto je výšlap docela fuška. Stoupám po schodech a narážím na tunel s žebříkem. Chvíli váhám, průlez je docela úzký. Nakonec vítězí zvědavost. Však se sem člověk nepodívá každý den. Co dříve sloužilo jako nádrž na vodu, je nyní prázdné. Těžko říct, co mi bere dech víc, zda předchozí výšlap, nebo pohled do útrob vodojemu. Výhled tu není žádný, to bych přece jen musel ještě po druhém žebříku až na vrchol. Do šplhání bez zajištění se mi ale moc nechce. Navíc dole slyším hlasy.
Vodárenská věž je jedna z prvních staveb svého druhu v Čechách, pojatá v novém moderním duchu.
Horký na mě čeká dole, ve věži už párkrát byl, tentokrát si to odpustil. Nezmiňoval, že nás bude ve vodojemu víc, proto jdu zjistit, co se děje. Přece jen jsme na místě, které je kulturní i technickou památkou. Mé zkoumání věže ale nepřerušil hlídač či správce budovy, byl to jen zvědavý kolemjdoucí. Uviděl otevřený portál do věže a nahlédl dovnitř.
Byla to náhoda, situace ale přesně zapadla do toho, co Milan Horký dělá. Několikrát do roka totiž milovník historie a průvodce uspořádá bojovku, která hráče často zavede do míst, která jsou běžně nepřístupná. Akce s názvem Pražské věže se koná za pár dní znovu. Už po šestatřicáté. Kromě vodárenské věže se zájemci podívají třeba i na střechu Domu Radost na Žižkově, do Nuselské radnice nebo do žižkovské televizní věže. Během hry se ale hráči zastaví třeba i v Plynárenském muzeu. „Zájemce osobně provede Jan Žákovec, 205 cm vysoká věž mezi průvodci, historik plynárenství a lampář v jedné osobě, kterého pravidelně můžete potkat na Karlově mostě, jak dlouhou tyčí rozsvěcí plynové lampy,“ zve ke hře Horký.
Hráči Pražských věží dostanou mapu.
Když zhruba před 15 lety uspořádal Pražské věže poprvé, šlo o orientační běh. Závodnici dosáhli vrcholu, bod si odškrtli a pelášili dál. Postupně ale pořadatel do hry přidal i úkoly pro nezávodníky a z běhu se začala stávat naučná procházka. „Věže dělají obraz města, Karlův most je má, nad orlojem je věž. Podle věží každý město pozná,“ vysvětluje Horký hlavní motiv hry. „Místo abych vzal dvacet lidí po Praze, udělám bojovku pro širokou veřejnost. Lidé za jediný den navštíví třeba dvacet zajímavých míst a něco se dozvědí o jejich historii,“ dodává.
Nejde o rychlost
|
