„Moravské koniklece velkokvěté pomalu odkvétají, naopak převážně v Čechách se vyskytující koniklece luční a ty jsou v plném květu. A protože jsou výhradně české koniklece otevřené a na květ se pomalu chystají, těžiště našich organizovaných vycházek se přesouvá právě sem,“ říká pro deník Metro koordinátorka kampaně Kateřina Burešová.
Již tento pátek, tedy pozítří, se koná vycházka za konikleci v pražském Prokopském údolí. Příští čtvrtek 13. dubna pak můžete navštívit vůbec nejbohatší lokalitu koniklece lučního českého u nás na Pitkovické stráni. V přírodním parku Botič-Milíčov, kde se tohle místo nachází, bude totiž již brzy k vidění několik tisíc chráněných květů.
Putovní výstava
|
„Příští sobotu 15. dubna se můžete za konikleci vypravit na Homoli nedaleko Vraného nad Vltavou, 16. dubna na Kladensko, 22. dubna máte na výběr hned ze dvou vycházek – okolí Bělé pod Bezdězem nebo severní okraj Prahy. Podrobnosti, a možná i nějaké další vycházky, které ještě mohou v průběhu času přibýt, najdete na webu rokkoniklecu.cz,“ upřesňuje pro deník Metro Burešová. Cílem aktivit v rámci Roku konikleců je i vyhledávání nových lokalit. Největší šance na objevení jsou podle odborníků hlavně u konikleců lučních. Zatímco koniklece otevřené a koniklece velkokvěté v tuzemsku pravidelně monitoruje Agentura ochrany přírody a krajiny, což ale neznamená, že se občas nějaké nová lokalita neobjeví, konikleci lučními se nikdo systematicky nezabývá.
„Připomínáme proto čtenářům deníku Metro i výzvu k mapování těchto rostlin. Lze využít webový formulář rokkoniklecu.cz/mapovani nebo projekt Mapování konikleců v aplikaci iNaturalist. V aplikaci vyhledáte projekt, připojíte se k němu a přidáváte svá pozorování. Mapují se koniklece mimo přírodní rezervace, přírodní památky a samozřejmě mimo výsadby na zahradách a v parcích,“ vysvětluje Burešová s tím, že se ochráncům postupně scházejí i příspěvky do koniklecové soutěže, kterou před nedávnem vyhlásili.
„Na zasílání výtvarných děl, literárních textů či map je sice ještě čas, uzávěrka je až v srpnu, ale kdy jindy se zabývat konikleci než právě v této době, že?“ míní Burešová.
