Evropská unie si ve 21. století stanovila etická pravidla pro podnikání. Její vedoucí orgány rozdělily podnikání na takzvaně sociálně udržitelná a sociálně neudržitelná odvětví. Což stanoví i pravidla pro banky, komu smějí zřizovat účty a komu smějí poskytovat úvěry.
Zbraně jako alkohol
Ruská agrese vůči Ukrajině však do členění na „špinavý“ a „čistý“ byznys hodila takzvaně vidle. „Žili jsme dlouho v míru, ignorovali jsme bezpečnostní rizika,“ myslí si Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. „Blahobyt nás dovedl k pocitu naprostého bezpečí, rozpočty armád se omezovaly, méně se cvičilo, méně se vyzbrojovalo,“ upozorňoval již loni Hynek.
V praxi to znamenalo, a stále znamená, že když bude chtít česká opravárenská firma, nebo výrobce obrněných vozidel, rozšířit výrobu pro potřeby české armády nebo kvůli zakázce pro ukrajinské ozbrojené síly, žádná banka v Česku mu na základě svých vnitřních pravidel (vycházejí ze směrnic EU) úvěr na výstavbu většího výrobního objektu nepůjčí. „Bohužel vedení Evropské unie, politici i banky považovali obranný průmysl za něco toxického. Jsme jako zbrojní segment v kategorii sociálně neudržitelného průmyslu, hned vedle tabákového průmyslu a hazardních her. Je to celé absurdní,“ argumentuje Hynek.
Budeme nakupovat společně, zní z Bruselu
Válka, kterou Rusko loni zahájilo, však myšlení v Evropě pomalu mění. I z Bruselu už znějí jiné hlasy. Že žít s vědomím, že po pádu komunismu v roce 1989 už války v Evropě nebudou a že se vše vyřeší diplomatickou cestou, rozhodně žádnému útočníkovi v napadení jiného státu nezabrání. Evropská komise i Evropský parlament se proto pomalu probouzejí ze „zimního mírového spánku“. Banky zřejmě budou i nadále dodržovat etická pravidla, ale cesty k financování se hledají. Deník Metro proto oslovil i české europoslankyně a europoslance.
„Obranná politika nepatřila mezi hlavní oblasti, kde by se posilovala spolupráce na evropské úrovni. Válka na Ukrajině ale vše změnila,“ vysvětluje Dita Charanzová. Rozběhla se jednání o tom, jak by státy mohly nakupovat vojenský materiál společně z evropských peněz. Největší debata je v tuto chvíli o tom, jak velkou částku vyčlenit a jestli se mohou podílet na zakázkách i mimoevropské firmy. „Já jsem pro to, abychom v této oblasti rozhodně dělali na evropské úrovni víc. Nový fond by se měl využívat pro naléhavé potřeby armád,“ dodává Dita Charanzová. Půjde tak například o specifické technologie či zbraně, které chybějí, protože už byly poslány na Ukrajinu.
Covid jako vzor?
Státy Evropské unie se na posledním summitu rozhodly, že chtějí provádět společné nákupy munice i výzbroje, kterou budou dál dodávat na Ukrajinu. „Vyskytují se nicméně určité překážky společného postupu, jako jsou různé finanční možnosti států, ale i jejich ochota či smluvní možnosti. Například v případě neutrálního Rakouska,“ připomíná europoslankyně Markéta Gregorová, která se problematice dlouhodobě věnuje.
Pravidla? Zrušit!
Razantnější je europoslanec Tomáš Zdechovský. „Podle mě jsou zpřísněná pravidla takzvané taxonomie na zbraně a munici v době války naprosto nesmyslná a měla být dávno zrušena,“ argumentuje Zdechovský.
Firmy údajně proto váhají s rozjetím produkce munice, kterou Ukrajinci zoufale potřebují. Podle europoslance je zpřísňování pravidla kolem zbrojní produkce to poslední, co nyní Evropa potřebuje. „Nebo si snad úředníci v Evropské komisi myslí, že Rusko nebo Čínu zastavíme vidlemi a spoustou rezolucí?“ ptá se europoslanec Zdechovský.
