Zvířecí záchranky kolabují. „Přestaňte nám nosit zdravé ježky,“ prosí ošetřovatelé

„Rychle nám tak dochází vše, co k péči o ně potřebujeme – noviny, krabice na domečky, krmení, klece. Pokud nám můžete cokoli z toho poskytnout, budeme vděční,“ žádá Pražany o pomoc Petra Fišerová, mluvčí Lesů hlavního města Prahy, které stanici provozují.

Novin, včetně přečtených výtisků deníku Metro, mají v Jinonicích díky nedávné mimořádné podpoře Pražanů zatím dostatek. Za pár týdnů však dojdou, protože je jejich spotřeba enormní. Stejné je to u papírových krabic a granulí.

„Také uvítáme konzervy pro kočky či pro psy – ideálně ve formě paté – paštiky. Z kousků v želé či v omáčce mají ježci průjem. Dále pak drůbeží či králičí, protože hovězí a vepřové ježci špatně tráví, jsou moc tučné,“ dodává pro Meto Fišerová a dodává: „Pokud byste náhodou doma měli nějakou starší klec, kterou už nepotřebujete, ale je funkční, budeme za ni moc rádi. Používáme klece pro hlodavce, o velikosti asi osmdesát krát čtyřicet krát čtyřicet centimentrů.“

Proč jich je tolik
Na přelomu léta a podzimu mají mláďata všechny druhy bodlináčů, kteří v hlavním městě a jeho okolí žijí. Ježci západní mají v tomto období svůj první a jediný vrh. Ježci východní, kteří mívají první vrh už koncem května či začátkem června, mají za příhodných podmínek koncem srpna či v září ještě vrh druhý.

„Na konci léta a na začátku podzimu je tedy v přírodě více ježčích mláďat než na začátku léta. Pokud se něco stane jejich matce, přejede ji například auto, něco ji zakousne či ji poseká strunová sekačka, mláďata vylezou z hnízda, protože jsou hladová. Pokud mají štěstí, někdo je najde a zavolá jim pomoc,“ popisuje Fišerová.

Říjnová mláďata jsou již odrostlejší
V říjnu se do jinonické záchranné stanice začínají dostávat také odrostlejší mláďata, která už se osamostatňují a nejsou na matce závislá. Ta ale mohou být třeba vlivem nepříznivého počasí vysílená či prochladlá. „Mláďata ježků se také často stávají oběťmi útoků psů, protože jsou kvůli své malé velikosti zranitelnější než dospělí ježci. Konec rozmnožovací sezony je náročný i pro ježčí matky. Péčí o mláďata jsou často vyčerpané a vyhublé. Stačí, aby bylo delší dobu nepříznivé počasí či se přidaly problémy s vnitřními parazity, a i tyto ježčice se mohou dostat do ohrožení života,“ vyjmenovává Fišerová.

Nepříznivý podzim
Letošní začátek podzimu zatím pro ježky moc příznivý nebyl. V září bylo velmi chladné počasí a často pršelo. Pro pichlavé savce to znamenalo komplikace při hledání potravy, protože za deště a chladna se většina hmyzu ukrývá a není pro ně dostupná.

„Pro mláďata může být velmi chladné počasí fatální, protože rychle prochladnou a vyčerpají se. Že je letošní začátek podzimu pro ježky hodně náročný, vidíme i na našich číslech. Od začátku září se k nám dostalo už 251 zesláblých, vyčerpaných a nemocných ježků. To je téměř polovina ze všech letos přijatých. Zatím jsme jich přijali 562,“ krčí rameny Fišerová.

Ježčí tiktoker
Plné ruce práce mají nyní i pracovníci zvířecí záchranky provozované Českým svazem ochránců přírody (ČSOP). Ti mají ošetřovací stanici v Michelské ulici. Nedávno se například na sociálních sítích pochlubili historkou o hodné paní Jelenové, která záchranáře přivolala k nalezenému ježkovi v těžkém stavu.

„Měl ránu na boku, do které se už pustily muší larvy ve velkém. Rána velmi zapáchala, ježek ale stále bojoval. Rychlá přeprava do odborné péče byla namístě – díky za zavolání,“ popisují zaměstnanci michelské záchranky na Facebooku.

Skvělá práce ošetřovatelky a doktorky podle nich dostala pacienta z nejhoršího. Rána byla od larev očištěna, zničená tkáň odstraněna a ježek nyní odpočívá pod léčbou antibiotiky.

„Je to další důkaz toho, že ježci jsou skuteční bojovníci a svůj život jen tak nedají. Za zpětnou vazbu byla paní Jelenová moc vděčná, ježek jí ležel na srdci ode dne předání. Však i my moc děkujeme, ne každý by zapáchajícího ježka s ránou hemžící se mušími larvami chtěl řešit. Držte mu palce,“ píší dále záchranáři s tím, že se ježčí smraďoch stal i hitem sociální sítě TikTok. „Pokud nás tam sledujete, tak víte, že se příspěvek s ježkem dostal k milionu uživatelů, z toho 93 procent českých. Je to tedy suverénně náš nejvirálnější příspěvek. Snad tedy jeho příběh bude inspirovat dál,“ radují se záchranáři.

Ne každý ježek ale potřebuje záchranu. Podle Petra Stýbla, koordinátora Národní sítě záchranných stanic z ČSOP, je to dokonce tak, že počet nesmyslně odebraných mláďat jejich matkám v celorepublikovém měřítku skutečné pacienty převyšuje. Lidé si ale nenechají poradit a věří celé řadě báchorek. Některé z nich šíří i sami záchranáři. Více v boxu níže.

Kdyby bodlináči mohli mluvit, říkali by: Nechte nás být, tvrdí ochránci přírody Už téměř tři tisíce pichlavých savců přijaly letos záchranné stanice Českého svazu ochránců přírody do své péče. Z toho za posledních sedm týdnů to bylo rekordních 1400 ježků. Většina z nich přitom žádnou lidskou pomoc nepotřebovala. Stala se obětí mýtu o tom, že malý ježek zimu nepřežije. Do záchranných stanic patří pouze zranění a nemocní. Ti ostatní mají zůstat na svobodě a v bezpečném prostředí. Záchranné stanice sdružené v Národní síti záchranných stanic přijímají v průměru dvě stě ježků týdně. Velkou většinou jde o letošní mláďata. „Mnoho lidí si totiž myslí, že ježek, který nemá před zimním spánkem aspoň půl či tři čtvrtě kila, zimu nepřežije. Tento mýtus v nedávné minulosti, a jak je vidět, tak úspěšně, šířili i ochránci zvířat a i samotné záchranné stanice. Není to pravda!“ říká koordinátor národní sítě stanic Petr Stýblo. Jarní nálezy naprosto zdravých čtvrtkilových ježků to dokazují. „Záleží na místě, kde se ježek vyskytuje, i na tom, jak dlouhá a tuhá bude zima,“ dodává Stýblo s tím, že pravidlo pěti set gramů před usnutím možná platí někde ve Vrchlabí či na Kvildě, kde jsou zimy fakt dlouhé, ale určitě neplatí v Polabí či Praze. Mnohem zásadnějším faktorem pro ježčí přežívání je prostředí, ve kterém se vyskytují. To může ježkům připravit každý, kdo má zahradu či třeba spravuje veřejnou zeleň. „Stačí nepoužívat pesticidy, omezit pohyb psů, pokud jsou na ježky agresivní, a ponechat ježkům přirozené úkryty jak pro zimování, tak i pro rozmnožování. Těmi jsou kompost, hromady listí, větví či husté keře,“ radí Stýblo. Umělé dutiny, takzvané ježkovníky, jež se teď hojně prodávají, pokud nejsou kombinovány s přirozenými úkryty, nefungují. „Komu to nedá a chce svému ježkovi pomáhat více, může mu přilepšit kočičími granulemi. Hlavně nedávat kravské mléko a ovoce! To je další z mýtů, co ježkům škodí,“ konstatuje Stýblo. Do stanic patří pouze jedinci viditelně poranění nebo nemocní – apatičtí, špatně se pohybující. „Pokud jde o ježčata, tak jen ta prťavá, která přišla o matku. Taková už se ale v této podzimní době nevyskytují,“ uzavírá Stýblo.