„Tento kryt byl podobně jako například Bezovka v Praze 3 prohlouben důlní technikou přímo do kopce. Tloušťka stěn je místy až tři metry, nad námi je asi padesát metrů skály a každá z ukrývaných osob by pro sebe měla v rámci chodeb dlouhých 1053 metrů asi metr čtvereční. Kryt vznikl v roce 1942, tedy ještě dříve než žižkovský tunel,“ sdělil nám v útrobách chodeb vítkovského krytu Petr Koníček ze Správy služeb hl. m. Prahy.
Na to, aby vás v případě hrozby schovali, nemusíte zrovna skládat zkoušky z místopisu. Je jedno, zda jste z Prahy 3, Karlína, či třeba z Jižního Města. Důležité je ale především mít u sebe evakuační zavazadlo. „V takovém případě byste tu byli maximálně tři dny. Jídlo, pití a šatstvo s sebou je samozřejmost. Fajn je mít také nějakou tu společenskou hru. Mobily a tablety se vybijí za pár hodin, nehledě na to, že tu není signál,“ dodává Koníček.
Na jadernou válku sice na Vítkově ani v okolí zatím nedošlo, správa služeb však bunkr dodnes udržuje plně funkční. V komplexu jsme si prohlédli vzduchotechniku i například obrovský agregát značky Škoda, jenž slouží jako alternativní zdroj proudu. Pro případ nouze je navíc možné pohánět ventilátor na recyklaci vzduchu ručně. Jsou na to však potřeba dva fortelní chlapi střídající se po dvaceti minutách.
„Voda pramení hluboko pod bunkrem. Není přitom nutné se bát jakéhokoli znečištění. Zdrojem je celkem pětice hloubených studní s šířkou okolo dvou metrů. Hluboké jsou pak okolo dvanácti metrů,“ vysvětlil nám v jednom z tunelů údržbář Petr Kalouš.
Pokud by Prahu skutečně postihla jaderná katastrofa, teoreticky je možné uzavřít nejen kryt, ale i pěší tunel po celé jeho délce. K tomu slouží mohutná kulatá vrata, která by tu obyvatele hermeticky uzavřela. „Jedná se o další tajemství karlínského neboli žižkovského tunelu. Nikdo to ale v reálu nikdy nezkoušel. Není totiž jisté, zda by se mu opět podařilo dveře zase otevřít,“ usmívá se Kalouš.
Za protějšími kovovými dveřmi na levé straně tunelu však objevujeme další překvapení. V již zmiňovaném potenciálním odkladišti mrtvol totiž sídlí vědci, kteří se specializují ani ne tak na jadernou válku jako spíše na tu technologickou. V jejich útulné laboratoři, jak jen pobočka řežského ústavu jaderné fyziky v podzemním krytu může být, se totiž nachází zmenšená verze urychlovače částic. Podobnou, podstatně větší mají například ve švýcarském Cernu. „Je to jediný urychlovač svého druhu ve střední a západní Evropě. Říkával jsem na světě, ale zkazili mi to Kanaďani. Podobně výkonné mají i v nemocnicích na ozařování pacientů,“ vysvětluje šéf laboratoře David Chvátil.
Urychlovač se nejlépe uplatní při přesném měření obsahu částic v hmotě. Pro představu – je schopen určit gram čistého zlata v tuně hlíny, a to pouhým prosvícením vzorku horniny. Právě takové pokusy se tu za minulého režimu prováděly. V současnosti tu testují třeba pravěké náramky. „Z karlovarského muzea nám přivezli náramek, který měl být buďto ze zvířecí kůže, nebo z pravěké kůry stromu. Prokázala se bohužel kůra, takže je šperk podstatně mladší. Tento test umožňuje mimo jiné také to, že testovanou věc můžeme vrátit bez poskvrnky,“ doplňuje Chvátil.
Jenom v Praze je kolem dvanácti set krytů. Do některých z nich je vstup přísně zakázán, v jiných běžně probíhají prohlídky. Takovým krytem je například Folimanka v Praze 2, do něho se podle zjištění deníku Metro snaží každoročně dostat stále více lidí. Po článku v deníku Metro také výrazně vzrostl zájem o kryt Bezovka na trojce. O pravidelnějších prohlídkách krytu pod Vítkovem, jenž oficiálně spadá pod magistrát, se opatrně začíná uvažovat.
Strážce streamu
