Že se do tohoto žánru umějí s chutí pustit i tuzemští filmaři, potvrzuje snímek Daria, jenž včera vstoupil do českých kin. Mysteriózní příběh mladého psychiatra Marka (Jaromír Nosek) a farmaceutky Darii (Klára Miklasová), který nepostrádá typické žánrové prvky jako potemnělý vizuál, osudovou a zároveň nebezpečnou ženu v červených šatech – femme fatale – či nebezpečné týpky v zádech hlavního hrdiny, však není jediným zástupcem žánru v Česku.
V tuzemské kinematografii nenajdeme příliš mnoho filmů, jež by se daly za čistokrevný noir označit stoprocentně, existují však zářné výjimky. Z těch nejnovějších je to krimi odehrávající se v padesátých letech – Ve stínu s Ivanem Trojanem, jež bylo natočené v roce 2012 Davidem Ondříčkem. Oceňovaný byl animovaný český zástupce žánru Alois Nebel (2011). Specifickou pozici má dvojice snímků Ro(c)k podvraťáků (2006) a Mazaný Filip (2003). Prvně jmenovaný film Karla Janáka je totiž spíše pocta americkým gangsterkám, druhý je poctou i parodií zároveň.
„Po sedmi letech reprízování úspěšného divadelního představení se stejnojmenným názvem Mazaný Filip převedl režisér Václav Marhoul do filmové podoby vlastní scénář inspirovaný povídkami amerického spisovatele Raymonda Chandlera. Tomáš Hanák v něm představuje soukromého detektiva Phila Marlowa, tedy klasického hrdinu žánru,“ napsala tehdy o snímku společnost Warner Bros.
Mezi české noirové filmy bývají pravidelně zařazovány také krimi příběhy Petra Schulhoffa s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, jako je například Vrah skrývá tvář (1966) či Po stopách krve (1969). Mezi nejstarší zástupce žánru u nás se řadí 13. revír (1946) režiséra Martina Friče a Krakatit Otakara Vávry z roku 1948. Vzhledem k tomu, že je vznik noiru spojován s rokem 1941, nebyli Češi oproti světu moc pozadu.
„O současné oblibě noirových žánrů svědčí i založení Noir Film Festivalu, který v roce 2013 debutoval na hradě Kokořín,“ uvedl server kinobox.cz.
Moderní divák si noir nejčastější spojí s deštěm, dýmem z cigaret, málomluvným hrdinou trousícím hlášky a temnější atmosférou bez výrazných barev. Zatímco zahraniční tvůrci si s tímto žánrem pohrávají v kinech téměř každoročně, v tuzemsku je podobných počinů stále jako šafránu. Proto je zajímavé, že se tvůrci snímku Daria v čele s režisérem Matějem Pichlerem pustili do tohoto žánru. A to i přesto, že si na nich v posledních dnech smlsnul nejeden recenzent.
