„Moje máma si udělala řidičák někdy po čtyřicítce, ale vlastně jen proto, že ji do toho nutil táta. My s bráchou jsme byli ještě malí a jemu šlo o to, abychom byli jako rodina pojízdní, kdyby on nemohl zrovna řídit,“ říká Petr.
Maminka udělala zkoušky až napotřetí a do svých téměř devadesáti let ujela ani ne tisícovku kilometrů. Ty poslední urazila za volantem někdy v první polovině osmdesátých let minulého století ještě v rodinné Škodě 100. Poté, co při couvání poškrábala vedle stojícímu vozu blatník, si řekla, že nemá podobná trápení zapotřebí.
Všude jedou vlaky i autobusy
Bez řidičáku žije celoživotně sochař Petr Novák. Jeho sochy koní patří k ozdobám parků, sbírek i zámeckých areálů. Jedna z nich, jezdecká i s Masarykem (mimochodem vůbec první tohoto druhu), je k vidění i v Lánech. Krčí rameny, že automobil vlastně nikdy nepotřeboval. „Všude dojedu veřejnou dopravou, z Jaroměře, kde bydlíme, do Josefova, kde mám ateliér, mi stačí kolo nebo nohy,“ říká sochař. V bastionu, kde tvoří, není ale jediný. Souseda v pevnostní umělecké komunitě mu dělá i měditepec Vojtěch Jirásko. „Já taky nemám řidičák,“ chlubí se šestačtyřicetiletý umělec.
Ve městě je to zbytečnost, ale i luxus zároveň
Jiní sice řidičský průkaz vlastní, třeba proto, že ho potřebují pro práci. Protože ale žijí ve městě, považují vlastnictví vozu za luxus a současně i za zbytečnost. Zdeněk pochází z Vysokých Studnic na Českomoravské vysočině. Teď žije a pracuje s partnerkou v Praze. O autě neuvažují. „Když jedeme k našim na Vysočinu, tak autobusem, pokud auto potřebujeme tam, naši nám ho půjčují,“ říká Zdeněk. V Praze proto nevidí důvod, proč auto mít. „MHD je tu téměř dokonalá, pokud jsme kupovali něco objemnějšího, jako je lednička, rozvážková služba je u prodejců už samozřejmostí,“ argumentuje Zdeněk. Trápit se proto s parkováním vlastního auta nechtějí. Pokud si ho pořídí, tak až budou děti, a to ještě, pokud by šli z Prahy zpět na Vysočinu.
Ani Zdeňkovi rodiče rodinný automobil na malé vsi moc nevyužívají. Nedávno zavedli z nedaleké Jihlavy integrovanou dopravu i do Vysokých Studnic, v krajském městě jsou lidé za patnáct minut, v pracovní dny je spojení každou hodinu.
Parkování na sídlištích
Jeden z důvodů, proč ve městě nemít auto. Není kde parkovat, hrozí i poškození od vandalů. Velká sídliště to kdysi řešila tím, že pronajala část veřejných parkovacích ploch soukromníkům. Ti je oplotili a za poplatek volná místa pronajímali. Jak ukazují snímky, ne vždy jsou ale oplocené plochy zaplněné, zatímco kolem nich stávají auta i na chodnících a na trávnících. Není uzavření parkoviště za pletivo a závory mrháním místem, když jsou pronajaté plochy málo využité? „Z historických dat víme, že jejich obsazenost byla na hranici maximální obsazenosti,“ říká pro deník Metro například k parkovištím na sídlišti Jižní Město radní pro dopravu Prahy 11 Libor Vrkoč. Některá parkoviště přitom inzerují volná stání. V poslední době se na Jižním Městě hovoří o zavedení modrých parkovacích zón po vzoru centra Prahy i jiných městských částí. Což by mohlo odradit například řidiče dojíždějící ze Středočeského kraje. „Kroky k přistoupení na placené zóny stání pouze doporučil výbor dopravy, který je pouze poradním orgánem zastupitelstva. Zdůrazňuji, že pokud by k zavedení došlo, bude tomu předcházet široká veřejná diskuze na základě relevantních dat,“ připomíná Vrkoč.
Méně uchazečů o ŘP
Studentské slevy, lepší MHD, vyšší náklady na bydlení. To jsou důvody, proč klesají počty zájemců o nejběžnější řidičák skupiny B pro osobní vozy do 3,5 tuny. Platit za auto poplatky včetně pojistky a přitom ho minimálně využívat, to se především mladým lidem nechce. Na pokles má vliv i to, že dospívají slabší ročníky z přelomu století. V roce 1990 přivedli porodníci na svět téměř 130 tisíc dětí, v roce 2000 to bylo už jen devadesát tisíc.
Život bez auta? Stačila by MHD? A co si myslí čtenáři deníku Metro?
|
