Balkon domu U obrázku Panny Marie je legendou – o neustále svítící lucerničce se tvrdí, že v ní věčným světýlkem svítí duše nešťastné Petrušky, která žila v domě na půdě a promlouvala s hvězdami na obloze. Na smrtelném loži hvězdy Petrušku ujistily, že na ni celý její život dohlížely a i po smrti ji ochrání. A tak podle vyprávění její duše svítí v lucerničce dodnes.
A jak se na balkon dostala zarámovaná Panna Marie? Ten obraz prý připlul k mostu za povodní v roce 1784. Z vody ho s nasazením života vylovil tehdejší majitel domu František Pelzl a umístil do výklenku. Nahlédněme do knihy 77 pražských legend Aleny Ježkové. Píše se v ní, že Vltavou tehdy plul strom s obrovskou korunou, v níž byl zaklíněn kus dřevěné stěny chalupy, na které dosud obraz visel. Pan František vzal loďku a vydal se do nebezpečných peřejí. Málem dokonce přišel i o život, nakonec ale obraz vylovil a dostal se zpátky na břeh. Podle tehdejších lidí prý v okamžiku, kdy byl obraz vytažen z vody, začaly povodně ustupovat.
A proč jsou na okrajích balkonu ty dva dřevěné mandly? To je zase jiná legenda. V domě totiž až do dvacátého století sídlila prádelna. A válečky jsou tam pověšeny jako připomínka zázraku - neopatrná pradlena Marie nechala ruce ve stroji, ale začala se naštěstí modlit právě k Panně Marii. Válce mandlu se podle legendy oddálily a dívka vytáhla ruce ven. V legendě se říká, že volání dívky slyšely i sochy svatých z Karlova mostu, které se v prádelně seběhly a pomohly zachránit pradlenčiny ruce.
Zajímavostí přitom je, že nyní už na balkoně není lampička jedna, ale hned tři. Nedávno se vrátily na svoje místo ze zapomnění spletitou cestou. Na zábradlí bývaly tři lampičky až do roku 1961. Tehdy však do Prahy dorazil nejvyšší sovětský představitel Nikita Sergejevič Chruščov. Tehdejší československý prezident Antonín Novotný nařídil, že na královské cestě musí zavlát na uvítanou dva tisíce rudých praporů. Tehdy dvě krajní lampičky uřízli, aby se místo nich instalovali komunistické fangle. A začalo to být zajímavé.
„Jedna lampička se ztratila a druhá zůstala na půdě domu za trámem. Po dlouhých šestapadesáti letech v roce 2017 jel ale obyvatel domu Míra Maroušek shánět na bleší trh v Jičíně bankovní širm. Narazil na prodejce - starého muže, který sice zelená stínítka neměl, ale dal mu vizitku, že když bude mít cestu, tak ať se staví u něj v Bradlecké Lhotě, že v domě má spousty bankovních širmů. Míra se do Lhoty nechystal, nepřišlo mu adekvátní vypravit se pro stínítko bůhví kam,“ říká pražský patriot David Černý. Nicméně jednou jel náhodou přes zmíněnou ves a na kramáře si vzpomněl. Ověřil, že je na vizitce opravdu napsáno Bradlecká Lhota a zavolal mu.
Kramář měl dům i zahradu plnou harampádí. Procházeli spolu kramářství a hledali bankovní širmy. Když Míra Maroušek zahlédl lampičku, která mu byla povědomá. Zeptal se, co je to za lampičku, a muž mu odpověděl: „Znáte ten dům U obrázku Panny Marie v Praze na Kampě?“ „Já jsem z toho domu,“ řekl mu Míra. Chvilku na sebe koukali a pak se kramář rozpovídal. „Jako mladý pracoval u OPBH a byl vyslán, aby lampičky odřízl a dal tam držáky na prapory. O té jedné lampičce nic neví a tahle mu zůstala. Míra se ho zeptal, jestli ji prodá. A on, ať si ji samozřejmě vezme, že ho v tom domě pálí jak čertovo kopyto, protože ví, že má být na Kampě a ne u něj na zahradě. A tak se lampičky po dlouhých šestapadesáti letech vrátily na místo, kam patří,“ dodává David Černý.