Temná zákoutí
Starobylý kostel svatého Martina ve zdi býval ve staré Praze už v roce 1178. Ještě když město mělo hradby, dotýkal se jich jednou svou stěnou. Proto ten zvláštní název. Na hřbitově u kostela byli pochováni příslušníci slavné sochařské rodiny Brokoffů. To připomíná i pamětní deska. Jenže čeho si málokdo všimne, je kamenná socha chlapce, který si rukama roztahuje pusu a dělá na kolemjdoucí dole posunky.
Jenže tohle posmívání se mu vymstilo. Legenda říká, že vybíral na střeše kostele holubí hnízda, lozil po krovech a posmíval se lidem. Jeho matka, vdova po pražském měšťanovi, na něj jednoho dne při cestě domů narazila – zděsila se, že špiní posvátnou budovu a zvolala na něj: „Nezbedníku, bodejť žes zhřešil, zkameníš!“ A k úžasu všech došlo na její slova. Chlapec, ohnutý v předklonu s pusou dokořán, zůstal na věky kamenný. Takto o tom vypráví kniha Nová tajemství Prahy.
Jiná legenda zase tvrdí, že si na něj posvítil záhadný kolemjdoucí. „Kluk se však jen pyšně ušklíbl, protože věděl, že pán v černém plášti za ním nahoru stejně nepoleze. Muž se ale zničehonic zastavil, obrátil tvář vzhůru k chlapci, zvedl obě ruce a něco zamumlal – a v tu chvíli malý darebák zkameněl,“ říká se v další knize plné záhad. Ta je tentokrát od Aleny Ježkové a jmenuje se 77 pražských legend.
