Sex třikrát týdně z nařízení soudu. Prozkoumali jsme historii balení holek

Ani ve středověku nebylo svádění žen překvapivě takový problém, největší prudérky žily v 19. století. Snadnějšímu lovu nakonec pomohla první světová válka i nástup antikoncepce.

Nemusíte být hned vědátoři, abyste pochopili, že se žádné písemné ani obrazové zprávy o svádění v pravěku nedochovaly. Těžko říct, zda i rozšířená storka o tahání žen za vlasy do jeskyně není jenom historikův fake. Máme ale hromadu vykopávek, ze kterých lze usuzovat, že sex byl pro lidi v pravěku magický. Uctívala se plodnost, jak dokládají oblíbené sošky venuší. Žena s velkým zadkem, plnými ňadry a nafouklými boky byla záruka, že vás nakrmí, i když bude nejhůř. Což platí dodneška.

Rozsévače zastavil až kříž
Už v pravěku můžeme začít stopovat, jak se v historii lidstva proměňovalo svádění žen. Historie balení se totiž proměňovala spolu s proměnou celé společnosti. „Když se podíváme na společenství opic, často vidíme jednoho dominantního samce, který se páří se všemi samicemi okolo. Úlohou ostatních samců ve skupině je pak dostat se do oné dominantní pozice, nebo odejít a zkusit to jinde. Vývojem se to samozřejmě měnilo, na řadu přicházely rituály, ale podstata zůstávala prakticky stejná. Největší změnou bylo v tomto ohledu křesťanství, které v podstatě uzákonilo monogamii. Tím nastal konec dominantního samce alias rozsévače semene,“ shrnul historii balení holek Radek Šíra, šéf projektu Sbalji.cz. Tento web radí mužům, jak se ve svádění žen zdokonalit. Radek Šíra vydal na toto téma i knihu, několik e-booků a zároveň vede osobní konzultace.

Hybaj do chrámu! Na sex
Ale pryč z pravěku, kde slovo ještě nedávalo slovo, protože šlo hlavně o ty kyje. Až když se lidé začali věnovat zemědělství, začali spolu mluvit nějakou srozumitelnou řečí a nemlátili se jen hlava nehlava s mamuty, získali více času a klidu. Právě na sex. Ve starověku už mělo umění balit ženy vysokou úroveň, kterou vyšperkovali v antice Řekové a Římané. Zadejte si do Googlu obrázky keramiky z téhle doby a uvidíte, jaké způsoby milování i svádění naši předkové vyznávali. Hodně lze pochopit i z erotických básní Ovidia či básnířky Sapfó, která milovala ženy. Sbalit ženu nebyl vůbec problém. Antika byla sexuálním hrátkám otevřená a vrznout si neznamenalo jen plodit děti, ale bavit se a provádět posvátný rituál. Rozumní lidé! V chrámech zasvěcených božstvům plodnosti se sexu věnovali klidně i skupinky žen nebo třeba jen muži. Návštěva sídla bohyně plodnosti byla často i povinnou předmanželskou přípravou dívek.

3x týdně z nařízení soudu
Může se zdát, že se středověkem a náboženstvím přišla pro svůdce doba temna. Ale tak hrozné to nebylo. Je sice pravda, že mimomanželský sex se stal cestou do pekla a prostředkem k veřejnému zavržení. Ženatí muži na tom však byli celkem dobře. Oddat se partnerovi, ať už to byl udatný rytíř, nebo jen lapka v chomoutu, kdykoli to požaduje, byla podle církevního práva povinnost každé manželky. Muži měli naopak jinou povinnost. Ženu museli dovést k orgasmu stůj co stůj. Středověcí lékaři brali vyvrcholení jako podmínku k početí dítěte. Když se muž nebo žena bránili plnění svých povinností, mohli se dokonce dostat před soud. Ten pak mohl předepsat trest: milovat se se svou vlastní ženou dvakrát až třikrát v týdnu.

Síla ženám imponuje i dnes.

Ale zpátky ke svádění. Už ve středověku začaly platit jisté sociální statuty, které fungují dosud. „Vzhled, majetek, sociální status a schopnost sebeprezentace. To jsou čtyři faktory, které ovlivňují úspěšnost chlapa od počátků až dodnes. V průběhu historie se spíš měnily preference žen v rámci těchto bodů a spolu s tím se měnily i strategie. Takže zatímco použití hrubé síly jako výrazu sebeprezentace mohlo být podmínkou úspěchu v pravěku, v současnosti se ony strategie změnily. Ale i přesto síla ženám imponuje. Jinak než v minulosti,“ poukazuje Šíra.

Karel II. je můj strejda!
Až s renesancí došlo k určitému uvolnění mravů. Nejvíce se sice cenily panny, ale došlo k rozmachu kurtizán. Sbalit je přitom bylo překvapivě docela složité. Vždyť básníci a malíři opěvovali i takové prostitutky, které byly vzdělané společnice na úrovni. Ty potom nešly s každým. V zásadě ale platilo, že kdo si dával majzla, mohl spát, s kým chtěl. V baroku už to bylo jiné. Svádět ženy se považovalo za nemorální – samozřejmě když jste nebyl šlechtic. O tom, jak se máte při balení chovat, rozhodovalo, jaký pohled na lásku měl panovník. Takže na dvoře anglického krále Karla II. nebo francouzského Ludvíka XIV. se o puritánství hovořit nedalo, byli to velcí svůdníci. Ohromit ženu šlo nejlépe znalostmi o světě i tím, jak blízko k panovníkovi muž měl.

Je z této doby něco populárního, co se zachovalo dodneška? „Vždy se najde skupina žen, které budou imponovat vlastnosti z dob minulých. Nicméně v této oblasti existuje řada mýtů. Například mýtus o tom, kterak krásní princové žádali o přízeň princezny. Jak jí skládali romantické básničky a zpívali pod oknem. To je pohádkami a lidovou slovesností rozšířená mystifikace. Pokud se tím chlap řídí, může mít se ženami problém,“ upozorňuje vrchní balič Radek Šíra.

Nabídka sňatku jako balicí trik
V devatenáctém století teprve přišlo to správné peklo. Ženám bylo vtloukáno do hlavy, že nemají žádný sexuální pud a jejich tělo je jenom nudné tělo. Ale ne každý se nechal tou masáží zblbnout. Podle historika Jaroslava Čechury se to tak často interpretuje, ale lidé prý měli k sexu mnohem otevřenější vztah. I muži ke svádění.

„Námluvy řešili většinou rodiče. Ve vyšších kruzích šlo o záležitost politiky či o majetek, což rozhodovali příbuzní už v dětském věku budoucího páru. Dochovala se například řada portrétů uchazečky o přízeň jednoho Habsburka, již malíř zpodobňoval každý rok, aby bylo vidět, jak prospívá,“ říká Čechura v jednom starším rozhovoru.

Lidé spolu samozřejmě spali už před svatbou. Chlapi ženy sbalili na příslib manželství, což samozřejmě mnoho z nich zneužilo. Dětí, které se narodily dříve než za devět měsíců po svatbě, byla podle Čechury v té době kvanta. Z této doby pochází také řada příruček, které radí, jak se milování s manželem vyhnout.

Šedesátky? Zlepšilo se to
První světová válka přinesla zrovnoprávnění žen, kdy musely jednoznačně nastoupit na místa mužů, kteří na frontě padali jako kuželky. Ženy začaly kouřit, odhodily korzety, a protože nebylo moc chlapů k polaskání, pojmy jako věrnost, manželství i panenství ztratily na lesku. Sbalit ženu v téhle době skutečně nebyl moc problém. Kdo naopak sváděl, byly ženy. Po druhé světové válce byly ještě chvilku v módě vzorné hospodyňky čekající doma s krůtou v troubě, ale to už na řadu přišly sladké šedesátky a s nimi sexuální revoluce, což by vydalo na samostatný článek. Díky antikoncepci tu byla možnost milovat se bez rizika nechtěného početí. Jestli si ale myslíte, že větší vrchol v balení žen už nikdy nepřišel, je to blbost. „I když totiž kultura hippies přinesla velkou liberalizaci sexuality, i tak v šedesátých letech měla čtyřiadvacetiletá žena v průměru 1,72 pohlavního partnera. V současnosti je to ale třikrát více: 5,65 sexuálního partnera na jednu čtyřiadvacetiletou ženu,“ tvrdí britská společnost Lloydspharmacy, která nedávno provedla průzkum mezi ženami od 18 do 69 let.