Říká se, že staré gotické malby nechal vymalovat místní kupec. Odvděčil se tak za vyslyšení svých modliteb. Na cestě ho přepadli loupežníci a vše mu ukradli. V zoufalství se uchýlil do kostela, kde se začal modlit. A jeho přání bylo vyslyšeno. Když vyšel před kostel, spatřil jednoho ze zlodějů. Loupežník byl polapen a mučen. Nakonec prozradil nejen své kumpány, ale i místo, kde ukrývají svůj lup. Chmatáci byli potrestáni a zboží se vrátilo k bohabojnému kupci.
Vdovu potkal trest
A to není všechno. O půlnoci vyjíždí z kostela mnich v kočáře, který táhnou bezhlaví koně nebo možná i čtyři černí rohatí kozlové. Do zrušeného kostela se podle legendy nastěhovala vdova. Noc co noc ji otravoval mnich na ďábelském spřežení. Mnich budil ženu ze sna a chtěl po ní, aby mu dala jeden tolar. Lakomé vdově se nechtělo věnovat své peníze strašidlu, a tak se ptala, k čemu temný mnich peníze potřebuje. Ten se jí přiznal, že ošidil dům Páně. Dokud tolar nevrátí, bude muset strašit. Vdova se chtěla noční můry zbavit, ale lakota ji neopustila. Mnichovi proto dala falešnou minci. Strašidlo se ale další noci vrátilo a rozpálený tolar vpálilo ženě na čelo a uškrtilo ji. Od té doby tam straší spolu.
A ještě jedno strašidlo tu lze potkat. V kostele se prý objevovala jeptiška, která hlídala, aby zde přes poledne nikdo prádlo nemáchal a neválel v mandlu. Když pradleny na zákaz nedbaly, jeptiška si sedla na mandl. Nikdo pak s ní ani s mandlem celé čtyři dny nehnul.
V kostele čistili koberce
Malostranský špitál z roku 1661 je původní budova, ve které žilo až 38 zchudlých či nemocných malostranských měšťanů. Chovanci se poznali podle modrých plášťů s bílými límci. Chudobinec žil z almužen a z obecních daní a zrušen byl až za josefínských reforem v roce 1784. Šťastnou shodou náhod zůstal v takřka nezměněné podobě zachován dodnes.
Mimochodem, nějakou dobu byla v kostele i prádelna a později dokonce i čistírna koberců. Z té doby také pochází přídomek svatý Jan Na prádle. Teprve v roce 1930 se kostel vrátil ke svému původnímu účelu.
Miluju Prahu
|