Zákazníci se například vyskládaných knih dotýkat nesmějí – hrozí, že by je zavalila lavina četby, a to doslova. Pouze Novák ví, kde je jaký titul uložený. Knihy totiž nejsou seřazeny podle abecedy, ale do systému, kterému rozumí jen sám majitel. Ten má navíc skvělého památováka a přesně ví, kde co najít. Stačí mu říct, co hledáte, on na chvíli zmizí a zase se vynoří s kýženou knihou v ruce. Nebo pokud nemají zákazníci na zaplacení, Novákovi to nevadí, pokud slíbí, že peníze donesou někdy příště.
Jenže krize, drahota i úpadek čtenářstva dohnaly majitele tohoto kouzelného místa do úzkých. Nájemné antikvariátu je měsíčně 50 tisíc korun, a aby to Novák zvládl zaplatit, musel si najít druhou práci. Jakmile za knihami zamkne dveře, zamíří na noční směnu na recepci. Na spánek mu zbývají asi jen tři hodiny denně.
Milovník četby
„Svým způsobem jsem se narodil s knížkou v ruce,“ vypráví Novák. „Bydlel jsem v Kopidlně u Jičína, kde býval stánek Poštovní novinové služby. Do tohoto stánku chodily předplatitelům časopisy ABC, Ohníček a Větrník a já tam každý týden chodil vyzvídat, zda některý objednavatel náhodou neodpadl. Bohužel se to nestávalo, takže jsem uvedené časopisy v dětství neměl, i když jsem po nich strašně toužil,“ vzpomíná Novák na touhy svého mládí. „Knížka pro mě byla vždy vysněný dárek a já ji měl během týdne přečtenou,“ pokračuje Novák. Jako dítě si prý rád četl v posteli pod peřinou s baterkou a maminka ho chodila kontrolovat, jestli už spí.
Běžný návštěvník by se v horách knih brzy ztratil, Jiří Novák ale přesně ví, kde se který titul ukrývá.
Ojedinělý ráj
Dětský sen o vlastním knihkupectví si splnil hned po revoluci – v devadesátých letech otevřel první obchod, v jednu chvíli jich měl dokonce pět. Podle jeho slov se ale postupem času začaly lidem měnit priority, čtenáři ubývali, tržby se snižovaly, ale náklady rostly. Novákovi nyní zbývá poslední prodejna v pražských Holešovicích.
„Působím jako odstrašující případ podnikání, protože musím chodit na noční služby a doplácet nájem,“ přiznává Novák. „Všichni kolem mě nadávají a doporučují mi, ať toho nechám. Svým způsobem mají pravdu, ale pro mě je knížka radost a vzájemné propojení, takže jim to jen odkývnu a jedu dál,“ popisuje Novák.
Trn z paty se mu pokusili vytrhnout samotní čtenáři, na které by zavření tohoto kultovního místa působilo jako ztráta kulturního dědictví. Ve sbírce na Donio, která vznikla jako pomoc pro udržení Novákova antikvariátu, se zatím vybralo 117 tisíc korun, což pokryje dva měsíce vysokých nákladů. Přestože taková solidarita Nováka dojala, bojovat o přežití svého milovaného místa bude muset dál.
„Chtěl bych poprosit všechny starosty, hejtmany, pracovníky ministerstva kultury, aby plošně dotovali nakladatelství, knihkupce, ale i všechny, co dělají hudbu, divadlo a další kulturní aktivity. Všichni vyjmenovaní nejsou byznysmeni, ale srdcaři, kteří to dělají z lásky,“ komentuje Novák. „V současné době jsou lidé unavení, vyhořelí a potřebují se odreagovat, zasnít se a vyčistit si hlavu. A právě knížka, film, hudba a další jim tohle poskytují,“ přibližuje knihkupec.
Starostové a hejtmani by si podle něj měli ve svém regionu takové srdcaře hýčkat a podporovat je. „Protože oni přinášejí radost a vzájemné souznění. Nebezpečí je v tom, že kdokoliv v kultuře skončí, tak se už nikdy nevrátí, protože ho to neuživí,“ říká Novák.
Vytrhané desky a sběrna
Přestože se může zdát, že knižnímu průmyslu vládnou velká knihkupectví, Novák je za konkurenci nepovažuje, protože podle něj každý obchodník prodává jinou skladbu knížek. „Daleko více mě trápí soumrak knih – hází se do kontejneru, vozí se do sběren. Bezdomovci také vybírají knihobudky, vytrhnou desky a šupajdí do sběrny,“ vysvětluje Novák.
Mrzí ho i to, že současná generace dětí nečte tolik, jako tomu bylo dříve. „Smekám před všemi babičkami, dědečky, maminkami a tatínky, kteří se dětem věnují prostřednictvím knížek. Je to totiž velmi důležité, jelikož získáte slovní zásobu, celosvětové vědění, naučíte se pravopis a hlavně – knížka vám rozvíjí fantazii,“ myslí si Novák.
A co čte člověk, který knihám zasvětil celý život? „Nemám vyloženě oblíbenou knížku, i za dřívějšího režimu vycházely úžasné tituly, ale v téhle době je takový výběr, že kdo se začte, už nikdy nepřestane.“
GALERIE
