Bylo náročné galerii otevřít? Jaký byl proces od výběru místa až po první vernisáž?
Otevření galerie nám trvalo přibližně rok. Nejprve jsme několik měsíců komunikovali s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, jakmile jsme od nich měli projekt schválený, vrhli jsme se na rekonstrukci a úklid. Objekty jsme propojili probouráním stěny, to nám umožňuje pracovat s uceleným prostorem. Skla byla pomalována graffiti, což se nám podařilo částečně umýt. Celková příprava první výstavy pak trvala dva a půl měsíce od výběru umělkyň po tvorbu obsahu výstavy a veškeré přípravy vernisáže.
Podle čeho vybíráte autory, kteří u vás vystavují?
Autory vybíráme zejména z řad mladých umělců, kterým chceme dát možnost se prosadit ve veřejném prostoru. Nebráníme se žádnému médiu či tematice.
Jak získala galerie svůj název?’
Význam Galerie Postoj je dvojí. Prvním je „postoj k něčemu“, tedy názor umělce na určité téma, které může být sociální, politické, ekonomické nebo čistě z jeho osobního zájmu. Druhý význam slova postoj je ve smyslu „stůj a dívej se“.
Chátrající prostory v metru přilákaly pozornost Karolíny Špundové. Společně s Otakarem Šubrtem a Filipem Kolářem otevřeli Galerii Postoj.
Reagovali jste také na válku na Ukrajině. O co šlo?
Galerie Postoj měla být spuštěna on-line v únoru loňského roku. Plány změnila však válka na Ukrajině. Chtěli jsme pomoci okamžitě, proto jsme spustili s umělci benefiční prodej. Během pár týdnů se nám podařilo vybrat částku 51 500 korun, kterou jsme poslali organizaci Člověk v tísni.
Které umělce mohou návštěvníci v současnosti vidět a co máte v plánu dál?
Návštěvníci a kolemjdoucí si mohou prohlédnout výstavu děl Adély Valchařové a Heleny Ticháčkové nazvanou Dřeváky a medový klobouk. Obě umělkyně se zabývají tématem své cesty. K výstavě děl je dostupný i kurátorský text, který je ke čtení na QR kódu na sklech nebo také na našich webových stránkách galeriepostoj.cz. Na přípravě další výstavy pracujeme, vernisáž plánujeme na konec května.
