Při procházce olympijskou vesnicí si člověk chvíli připadá jako na velikém sídlišti. To také vesnice v podstatě je. Nebýt jedné nepřehlédnutelné věci. Na všech domech visí národní vlajky zemí, jejichž sportovci je obývají. Díky tomu si okamžitě uvědomím, že jsem opravdu na olympiádě. Olympijský park, v němž se zatím pohybují hlavně novináři z celého světa, je totiž alespoň nyní jaksi neosobní. Bez sportovních příznivců to prostě není ono.
Zato ve vesnici je živo. Slunečné počasí s vysokými teplotami přímo vybízí k opalování. Toho také využívají dívky z dánského domu. Kousek opodál se zase další účastníci olympijských her sluní na trávníku. Prostě pohoda. I když jak pro koho. Pánové, kteří hned vedle sečou trávník, by s tím asi úplně nesouhlasili.
Zdejší pohodu nijak nenarušují ani občasné přelety vrtulníků vysoko nad olympijskou vesnicí. Na bezpečnost dohlíží také vzducholoď, která se nad ní poklidně vznáší.
Po silnicích se místo aut, která zde téměř nepotkáte, občas prožene nějaký cyklista. Buď kolo lidé využívají jako přibližovadlo, nebo kolem vás prosviští profesionální cyklista. Vidět můžete také trénink chůze v živém přenosu. O tom, že ve vesnici je možné dělat mnoho věcí, svědčí také hra irských a kamerunských reprezentantů. Ti mají na sobě postavené dřevěné kvádříky, které postupně z komínu odstraňují tak, aby pokud možno celý komín neshodili.
To už ale stojím téměř před českým domem. Abych se dostala za šéfem české mise Františkem Dvořákem, musím vystoupat prudké schody, které jsou typické pro britské domečky. "Problémy tady dělají ale jenom mně, jsem tady totiž nejstarší. Ale je to zase dobrý trénink," komentuje Dvořák. " Ale zatím nikdo nespadl, a nebyla žádná fraktura," dodává ještě.
Samotní sportovci jsou s ubytováním také spokojeni. "Já už tady bydlím docela dlouho. Je to sice menší, než to bylo v Pekingu, ale je to v pohodě," říká gymnasta Martin Konečný, který právě míří do svého pokoje. A kdyby měl nějaký volný čas, může si zajít do zábavního centra, kde jsou kulečníky a podobně. "Ale ze začátku nebylo s kým tam zajít, trenér na to moc není, že by se mnou šel hrát, takže jsem tam ještě nebyl," svěřuje se Konečný.
Spolu s Čechy obývají blok také reprezentanti Slovenska. "Organizátoři se vždy ptají, koho bychom chtěli za sousedy, tak jsme řekli právě Slováky nebo Slovince," vysvětluje Dvořák, jak se vedle české výpravy vyskytli naši východní sousedé.
Až začnou olympijské soutěže, zřejmě už tolik času na opalování a lenošení nebude. Snad ale všem sportovcům vydrží dobrá nálada, která je zde cítit na každém kroku.
