Celkově jich v Česku žije s nějakou formou rakoviny téměř 620 tisíc. Jsou to obrovská čísla. Lékaři i farmaceutické firmy na to hledají stále nové a nové léky.
Nejdřív operace, pak testy
Jak potvrzují lékaři, kteří se na zhoubná bujení specializují, tou nejúčinnější léčbou je stále chirurgický zásah. Záleží samozřejmě na včasném odhalení ložiska nemoci. „Pravidelně se mi každý rok vracel kašel, moje praktická lékařka mi jen řekla, ať si koupím něco na odkašlávání,“ vypráví část příběhu jednasedmdesátiletá Anna z Kutné Hory.
Kdyby neposlechla naléhání svého syna, který jí zařídil vyšetření v pražské nemocnici, už by tu asi nebyla. Nález na plicním potvrdil nádor. Operace odstranila ložisko, ale s ohledem na možnou recidivu a další šíření v těle jí ošetřující lékař nabídl možnost, že by brala lék, který ale ještě není běžně dostupný, zatím se zkouší v rámci klinické studie. Bez váhání na to kývla. „Proč bych do toho nešla, když to pak pomůže dalším nemocným,“ říká paní Anna bez pochybností.
Místo léčiva bonbony?
O tom, jak klinické studie léků probíhají, kolují mezi lidmi „zaručené“ informace. Třeba že na jedné skupině nemocných se zkoušejí skutečná léčiva, druhá část pacientů dostává kvůli porovnání účinků buď staré léky, nebo jim výzkumníci podávají jen „šidítka“. Například vitamin B či obdobné „bonbony“.
„Tak to samozřejmě není, ale stále se s podobnými názory setkáváme,“ říká Libor Havel, pneumoonkolog z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice a současně vedoucí klinických studií pneumologické ambulance. Co se děje, to je v první fázi testování ještě nezavedeného léku na zcela zdravých lidech. Zjišťuje se, jestli není nová látka pro lidský organismus nebezpečná a v jakých dávkách ji tělo toleruje. Až ve druhé fázi se lék podává skutečně nemocným.
Dilema, které má na svých bedrech pacient
Pacient, který se rozhodne, že do programu klinického zkoumání vstoupí, stojí před nesnadným rozhodováním Na jedné straně se může léčit přípravkem, který mu lékaři poskytnou o několik let dříve než ostatním nemocným. Na straně druhé se však může ukázat, že medikament není účinný, jak vývojáři předpokládali. Rozhodování, zvláště v případě závažných onkologických chorob, může nemocnému usnadnit konzultace u jiného lékaře. „Právě onkologických pacientů se to týká nejvíc, a nemusí to být konzultace jen v případě rozhodování se pro účast v klinickém hodnocení léků,“ vysvětluje Petra Adámková, předsedkyně výboru Hlas onkologických pacientů. Nejedná se o projev nedůvěry v lékaře, i když někteří si to tak vysvětlují. „Jde o ujištění, že navrhovaná léčba je nejlepší možná,“ říká Adámková. Nicméně sama ze zkušeností ví, že většina pacientů svému lékaři důvěřuje, a týká se to i nabídky na účast v klinické studii.
„Pacienti se často obávají, že studie nese zdravotní rizika, ale nabídka nemocnému přichází vždy až poté, kdy byla bezpečnost testovaného léku přísně ověřena,“ zdůrazňuje pneumoonkolog Libor Havel.
