Může člověk sám včas poznat, že má nemocné ledviny?
Zcela výjimečně. Existuje jedno pravidlo, které by mělo být více známé: Ledviny nebolí. Bolestí se ozývají jen tehdy, pokud jsou zvětšené, když se nafoukne jejich pouzdro. To se ovšem stává pouze v případě akutních stavů, které jsou vzácné. U celé řady chronických onemocnění ledvin (CKD – chronic kidney disease) o tom pacienti nevědí a zjistí se to až na základě některých příznaků pokročilého onemocnění. U konečného stadia onemocnění ledvin, kdy je pacient téměř vždy odkázaný na dialýzu, můžeme pozorovat otoky dolních končetin i celého těla, výrazné zvýšení váhy a dušnost, šedivé zbarvení kůže, chudokrevnost či únavu a slabost. To jsou vše příznaky uremického syndromu, kde chvíli trvá, než tyto projevy vzniknou. Opravdu se to může táhnout desítky let, a proto říkáme, že by se pacienti měli zajímat o funkci svých ledvin, pokud patří mezi rizikové skupiny. Lidé s cukrovkou, vysokým krevním tlakem ve věku nad 50 let – u těch existuje riziko, že budou mít CKD.
Co by měl dělat člověk s cukrovkou, aby co nejvíce snížil své riziko chronického onemocnění ledvin?
Měl by se snažit zhubnout a diabetes vhodným způsobem kompenzovat. Měl by také dobře kontrolovat krevní tlak a vědět o úrovni funkce svých ledvin. Zásadní je, aby se člověk zeptal svých lékařů, jestli má opravdu všechny léky, které jsou dnes k dispozici – aby případná choroba ledvin, která se může objevovat u těchto rizikových pacientů, byla zpomalena. Chronické onemocnění ledvin umíme zpomalit, ale neumíme ho odstranit. Pokud se nám prodlouží doba do selhání ledvin o několik let, tak je to zásadní, protože pacientovi prodloužíme život. V současnosti existují jednak tradiční léky, ale také úplně nové, které právě prodlužují dobu do selhání ledvin. Takže je zásadní, aby pacienti věděli, že mají předepsané všechny pro ně vhodné medikamenty, které mohou zpomalovat postup chronického onemocnění ledvin.
Jak je chronické onemocnění ledvin rozšířené?
Zhruba deset procent populace vyspělých zemí jím trpí. Sice jenom jedno promile nakonec dospěje k dialýze a ještě méně k transplantaci, ale počet pacientů s CKD je deset procent v populaci – což je u nás zhruba milion lidí, kteří mají nějakou formu poškození ledvin. Naprostá většina z nich se nedostane do stadia selhání ledvin, ale tím, že se bude funkce ledvin zhoršovat, tak se bude také zvyšovat šance, že mohou zemřít na kardiovaskulární choroby. Ty totiž postihují většinu pacientů s CKD. V současnosti víme, že podobné chronické procesy, ke kterým dochází v ledvinách u CKD, se objeví i v srdci a obráceně. V případě stadií CKD, u kterých ještě není nutná dialýza, existuje v současnosti možnost, jak postup nemoci zpomalit, a to moderními léky s účinnou látkou ze skupiny gliflozinů, které navíc velmi dobře chrání srdce a cévní systém. Je však zásadní odhalit CKD včas a zahájit léčbu co nejdříve.
Jak je možné onemocnění ledvin odhalit?
Abychom rozuměli funkci ledvin, potřebujeme udělat odběr krve, ze kterého se při běžném biochemickém vyšetření stanoví hladina kreatininu. Tato hladina odpovídá funkci ledvin a víme, že když je vyšší, pacient má poškozené ledviny. Druhá věc, která se testuje, je moč. Ta je testována na přítomnost bílkoviny nebo albuminu, protože řada pacientů, kteří mají poškozené ledviny, mohou mít normální funkci ledvin. Pokud však mají bílkovinu v moči, tak víme, že za několik let budou mít s funkcí ledvin problém. Toto vyšetření je doporučeno dokonce ve vyhlášce o preventivních prohlídkách. Česká nefrologická společnost prosadila změnu v této vyhlášce, která hovoří o tom, že mezi preventivní periodické prohlídky patří i vyšetření ledvin u rizikových skupin. Tedy u pacientů starších 50 let s cukrovkou a vysokým krevním tlakem by každé čtyři roky měla být u praktického lékaře vyšetřena funkce ledvin.
Jaké množství pacientů s CKD dospěje k dialýze nebo transplantaci?
Víme, že zhruba jedno promile populace se dostane k dialýze. To je v tuto chvíli v Česku nějakých 12 tisíc lidí s nezvratným selháním ledvin. Půlka z nich je léčena dialyzačními metodami, druhá půlka žije s funkční transplantovanou ledvinou. Řada pacientů je ohrožena progresí chronických onemocnění ledvin, a to už může být někde mezi třemi a pěti procenty populace a dalších pět procent bude žít dlouhodobě s onemocněním ledvin, které sice nezpůsobí selhání funkce ledvin, ale bude přispívat k vyššímu riziku onemocnění srdce a cév.
Můžete trochu popsat samotnou transplantaci?
Objeví-li se vhodný dárce, je nemocný přivolán do transplantačního centra. Transplantuje se pouze jedna ledvina a umisťuje se do jámy kyčelní. Vlastní ledviny se většinou neodstraňují. Ledvina většinou začne fungovat brzy, po několika dnech, a nemocný nemusí na dialýzu. V nemocnici zůstávají pacienti většinou kolem deseti dní. Transplantace ledvin jsou už celkem rutinní. Až 95 procent všech transplantovaných ledvin funguje první rok, což je velmi dobrý výsledek. Ovšem u těch zbylých pěti procent zaznamenáme problémy, jedná se o transplantace, které se nepovedou, a pacient se vrátí zpět do dialyzačního léčení. My se snažíme v naší práci zaměřovat především na tyto komplikované pacienty. Důvodů, proč transplantovaná ledvina přestane fungovat, je celá řada, na prvním místě jsou to odhojovací imunitní reakce.
Jak dlouho může pacient žít s transplantovanou ledvinou?
Záleží na tom, jak je ledvina stará, od koho je odebraná. Když je odebrána od žijícího mladšího dárce, tak není problém, aby fungovala dalších 25 let. Za podmínky, že ji příjemce nezničí buď svým nezodpovědným chováním, nebo ji tělo samo neodmítne. Když pochází od zemřelého člověka, záleží hodně na stáří dárce. Pokud je mu 70+ , což se děje běžně, bude taková ledvina fungovat kratší dobu. Střední doba funkce ledviny transplantované od zemřelého dárce je 12 let.
Kdy je dialýza lepším řešením než transplantace?
Transplantace je ve všech případech lepší, o tom není pochyb. Pacienti po transplantaci žijí dvakrát déle. Je to však vybraná skupina pacientů, u kterých víme, že transplantaci a další náročnou léčbu přežijí. Pokud tedy existuje riziko, že nemocný během několika měsíců nebo málo let zemře, je lepší transplantaci neindikovat. Musíme předpokládat aspoň nějakou dobu, kdy má transplantace pro pacienta význam. Pacientů je hodně a orgánů málo. My bychom měli transplantovat ty pacienty, kteří déle využijí potenciál nové ledviny, a ne ty, kteří i po jinak úspěšné transplantaci brzy zemřou. Pacienti, kteří jsou na dialýze, jsou většinou starší. Pokud tedy starší pacient má progresivní onemocnění ledvin, tak my můžeme dobře předpovědět, že se za půl roku či za rok dostaví stadium selhání ledvin. Pacientovi pak nabídneme tři možnosti léčby – transplantaci, hemodialýzu nebo břišní, tedy peritoneální dialýzu. V případě transplantace od žijícího dárce můžeme vše vyšetřit dopředu a pacient podstoupí operaci ještě v době, kdy by nebyl dialyzován.
