Jak byste váš film popsal někomu, kdo netuší, o co jde?
Je to příběh o frustrovaném klukovi, který se snaží za každou cenu konečně stát někým, aby tak získal zpátky svou dívku. Je to adrenalinová jízda plná rapu a kokainu, ale většinu téhle cesty se prosmějete. Celý jsme ho natočili na iPhone, ale garantuju vám, že to nepoznáte.
Proč zrovna film o drogách, rapu, nočním životě? Není to trochu risk v době, kdy jsou nejnavštěvovanější české komedie?
Nedělám film s vykalkulovanou ambicí vydělat. Dělám ho pro cílovou skupinu, na kterou se zapomíná. Snažím se vytvářet nabídku, protože mám pocit, že poptávka od mladých lidí tu je.
A jak moc je velká, se uvidí, až film vstoupí do kin...
Zároveň Banger. osciluje na hraně dramatu a komedie. Sice komedie je v tomhle filmu jiná, ale pořád si náš film podle mě dokáží plnohodnotně užít i diváci, kteří jsou starší a nezajímají se o rap a drogy. Film jsem vytvářel v hlavě s tím, že ho uvidí i moje maminka. Takže jsem se snažil, aby se na moje postavy napojila i ona, tedy šedesátiletá žena z Jablonce.
Nemyslíte si, že právě takovýto film může mladé lidi inspirovat k tomu, aby drogy vyzkoušeli?
Mým záměrem bylo pronést do filmu osvětový rozměr, ale bez toho, aniž bych lacině moralizoval. Drogy vnímám jako nástroj. Někdy mohou sloužit k dobru, ale taky mohou způsobit bolest. Ale to dokáže stejně tak třeba takový nůž na chleba. A pokud budu upřímný, jako nejhorší drogu ze všech vnímám alkohol, který je nejvíc nebezpečný právě v tom, jak moc je v naší společnosti tolerovaný. A copak se ptáme tvůrců seriálů o vinicích a pivu, zda neinspirují k alkoholismu?
I váš předchozí snímek Domestik se zabýval jistou formou závislosti. Jak si vybíráte témata, o kterých točíte?
Sám to zrovna řeším při práci na novém scénáři, kdy jsem si uvědomil, že znovu zpracovávám stejné téma. Ale jde asi především o touhu uspět, která se zvrhne v nějakou posedlost či závislost. Nechci to tady analyzovat, ale asi je to něco blízké mé a ještě mladší generaci, která je pupeční šňůrou připojená k sociálním sítím.
Stejně jako v Domestiku jste i zde sáhl po hercích, kteří dnes nebývají pro tvůrce první volbou, nebo jsou to neherci. Proč?
Casting filmu Banger. je nesmírně odvážný. Na plakátu máme Adama Mišíka, romského kluka a zfetovanou tvář rapera Sergeje Barracudy. Znám filmy, kde hraje někdo z nějaké menšiny, ale distributor je zakázal dát ze strachu na plakát. Naštěstí máme osvíceného producenta Jakuba Jíru, který se na českou kinematografii dívá podobně jako já a chce od ní trošku víc než jen sázku na jistotu v podobě známých tváří. Ty dnes navíc stejně už nefungují a nezaručují vám diváky v kinech. Naopak cítíme, že je hlad po něčem jiném. Myslím, že herecký přerod Adama Mišíka je v tomhle ohledu zajímavý. Stejně tak autentický výkon Marsella Bendiga, u kterého věřím, že za něj získá nějakou hereckou cenu.
Banger. byl vybrán na festival v Karlových Varech, v říjnu se objeví na jihokorejském festivalu. Je to pro vás určité splnění snu a směr, kterým chcete jít?
Mám za to, že česká kinematografie trpí tím, že je tu buď komerční film bez jakýchkoliv větších ambicí, anebo na druhou stranu artový, který rezignuje na diváka. A často se stává, že neuspěje ani na festivalech ve světě. Já bych chtěl být někde uprostřed. To je podle mě svatý grál. Vyvézt film do světa, ale zároveň z něj udělat v Česku film divácký. Chci dělat kvalitní mainstream.
Máte v hlavě i další námět?
Pracuju na pokračování svého seriálu Semestr. Tentokrát pod názvem Trimestr a pro Českou televizi. Takže se snažím pracovat, ale zároveň netrpělivě očekávám, jak se filmu Banger. zadaří v kinodistribuci.
