Jak vše zvládáte, kde berete energii?
Energie je prazvláštní veličina – někdy se dá daleko líp nabírat, když ji vydávám, než když odpočívám. A že odpočívám fakt hodně rád! Třeba taková sauna nebo spánek do půl desáté… Naštěstí jsem si zkomplikoval život spoustou cílů s přílišným optimismem, že toho zvládnu hodně, takže je pořád z čeho dobíjet. Většinu roku jsem jako šílenec v jednom letu. Mám to rád, ačkoli žít se mnou dokáže jenom člověk výjimečně trpělivý a tolerantní. Toho jsem naštěstí dávno našel.
V plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla šéfujete muzikálům. Co vás na nich baví?
Emoce. Muzikál, jaký miluju, není jenom sled líbivé hudby, nejlépe dávno známých hitů, a přehlídka seriálových tváří v pokud možno blýskavých kostýmech. Pořádný muzikál je před premiérou pro herce těžká dřina a pro diváky pohlcující mimořádný zážitek. Setkání s postavami, které naplno žijí svůj příběh, aniž si uvědomíte, že někdy zpívají nebo tancují. Propadnete ději, cítíte euforii, když je postava šťastná, a bolí vás u srdce, když se trápí. To by měl být muzikál.
Může mít představení i hojivý účinek?
Tohle přesně divadlo dokáže. Mám spoustu přátel, kteří mi neustále připomínají, jak je pro ně naše práce léčivá. Jednoduše řečeno dá divadlo zapomenout na běžné starosti, složitěji řečeno díky prožitku získáte na každý osobní problém jiný úhel pohledu, pak snáze nacházíte řešení. Dobré divadlo vám uvízne v hlavě nebo v duši na dlouhý čas a hojí o to déle. A to vůbec nemluvím o tom, jaký ozdravný účinek má na herce – uděláte krok z portálu na jeviště a přestává bolet hlava, noha, záda, cokoli. Není čas si ani všimnout, když si ukopnete palec. Doma nacházím modřiny na svém těle a hádám, kdy jsem k nim asi přišel.
Z představení o talentovaném chlapci Billym Elliotovi
Na co se mohou diváci těšit v nové sezoně?
Kromě jedné větší novinky a několika menších premiér se soustředíme na poslední reprízy starších muzikálů. Trhá nám to srdce, ale takové je divadlo. Nemůže se hrát věčně. Chystaná velká listopadová premiéra se jmenuje Kozí válka. S nostalgickou poetikou se vrátíme na konec druhé světové války, do vesnice na Plzeňsku, kde klukovská parta malého Vaška střílela z praku kozí bobky na partu kluků z druhého konce vesnice. Přišlo osvobození, zleva Američani, zprava Rudá armáda, a opravdu si vesnici rozdělili napůl demarkační linií. Co všechno v těch dobách zažíval onen malý chlapec, dnes autor předlohy Václav Bárta starší, to libretem a vynikající hudbou převyprávěl jeho synovec Dalibor Bárta. Další zbrusu nové české muzikály přijdou na naše jeviště v březnu a v květnu.
S čím se loučíte?
Rozhodně bych vám doporučil, abyste u nás ještě stihli vidět naši srdcovku Billyho Elliota, Elisabeth o rakouské císařovně Sissi a ďábelského londýnského holiče Sweeneyho Todda. Tyto tituly nás opustí v roce 2023, čas letí a byla by škoda je nezažít.
Která představení jsou nejoblíbenější?
Pyšně říkám, že všechna. I ty brzy končící inscenace Billyho Elliota, Elisabeth nebo Sweeneyho Todda jsou výjimečné. Zkrátka když k nám přijdete na muzikál, neuděláte chybu.
Na představení se k vám sjíždějí i přespolní diváci, z Prahy dokonce vypravujete autobus.
Projekt Na muzikál do Plzně nabízí zatím každý měsíc jeden náš titul, 21. října například Lloyd Webberův Sunset Boulevard s výkonem Stáni Topinkové, který byl v těchto dnech nominovaný na Cenu Thálie, pak úžasnou broadwayskou komedii Něco shnilého! a další hity. Speciální vstupenka, kterou už teď koupíte na našem webu, zahrnuje i zpáteční jízdenku. Z pražského hlavního nádraží vás autobusem přivezeme na představení a po něm vás zase odvezeme zpátky. Za málo peněz hodně muziky. Velký živý orchestr, plné jeviště nádherně kostýmovaných prvotřídních interpretů – kvalita do posledního detailu.
