Jejich cestovatelský fotoarchiv by jim mohl závidět nejeden turista i reportér. Lída Harcubová cestuje s dcerou Maruškou, jak říká, „vozíčkářkou na plný úvazek“, už přes dvacet let. Žijí v Harrachově, ale mají za sebou už 37 zemí na pěti kontinentech. Maruška se věnuje překladům z angličtiny. Na některých akcích v Česku je už „maskotem“ v tom nejlepším smyslu slova.
Která z cest byla nejdobrodružnější?
Lída: Každá cesta je dobrodružství. Jezdíme s batohem na zádech, spíme v levných hostelech, studentských ubytovnách, jíme v bufetech či na ulici s místními, půjčujeme si auta. Zamilovaly jsme se do přátelského New Yorku, ale večer do tmavších ulic jsme nechodily. Nevšední krásu má San Francisco, ale jezdit ty šílené kopce autem, to tedy bylo velké dobrodružství!
Které místo či akci jste v Česku navštívily nejvíckrát?
Lída: Asi festival Prázdniny v Telči a pak taky Colours of Ostrava, než tam zakázali psy. Milujeme i Prahu.
Co je nejděsivější cestovní zlozvyk vaší maminky?
Maruška: Před cestou na západ USA jsme spaly noc před odletem v penzionu u pražského letiště. Ráno zůstala vatička z uchošťouru mamce v uchu. Letištní doktorce se nepodařilo ji vytáhnout. Za tři hodiny odlétalo letadlo do Los Angeles! Mamka absolvovala náš měsíční road trip s vatičkou v uchu. Po návratu dojela do jablonecké nemocnice a doktor nevěřil svým očím.
Kdy je Maruška při výletech takzvaně na zabití?
Lída: Samozřejmě že si někdy lezeme na nervy, ponorková nemoc se nám nevyhýbá. Když jsme spolu denně skoro 39 let. Na cestách a výletech jsme ale v pohodě. Maruška je navigátor, ale nemá orientační smysl, a proto se dost ztrácíme. S orientačním smyslem na tom nejsem o moc líp ani já, takže se nejednou od srdce při tom bloudění nasmějeme.
Váš manžel je muž v pozadí, cosi jako „paní Colombová“. Komentuje vaše společné cestování?
Lída: Je rodilý Harrachovák, prý kam by coural, když v Harrachově je stejně nejlíp. Necháváme mu doma psa, tak není sám.
Jak vypadá příprava na cestu?
Lída: S vozíčkářem cestovat bez přípravy nejde. Maruška vyhledává zajímavosti, které musíme vidět, já lovím levné letenky a zajišťuji bezbariérové ubytování.
Maruška: Někdy je to naprostá náhoda. Mamka četla knížku Paula Coelha „Poutník neboli Mágův deník“ a hned věděla, že musí vyrazit. Šly jsme 300 kilometrů pěšky Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Bylo jasné, že cesta úplně bezbariérová nebude, ale poutníci z celého světa pomáhali.
Často se potkáváte se známými osobnostmi. Pochlubíte se trochu?
Maruška: Asi největší peckou bylo setkání s dalajlámou v Praze, dokonce dvakrát. Povídat si s Glenem Hansardem byl taky velký zážitek.
Lída: Osobní setkání s papežem Janem Pavlem II. ve Vatikánu, to prostě nevymyslíš! Podal mi ruku a Marušce požehnal. Naposledy mě v karlovarském divadle objal Johnny Depp. Jsme občas v pravý čas na tom pravém místě.
Je nějaká cesta, kterou byste rády absolvovaly, ale zatím se to nepodařilo?
Lída: Před třemi lety jsme už balily do Japonska, ale korona to zhatila. Navíc nám pocuchala rozpočet, protože nám z Emirates nevrátili peníze za letenky. Z pětatřiceti tisíc korun přišly jen palivové poplatky 2660 korun. Odložily jsme cestu na příští rok.
Jaký je váš nejcennější suvenýr z cest?
Lída: Maruščina skvělá angličtina. Podařilo se nám vyrazit do Ameriky, kde Maruška studovala v posledním ročníku střední školy. Naučila se tak dobře, že po návratu přeložila z angličtiny sedm knih.
Máte nějaké fígle, jak se dostat do prostor, kam se jinak nelze dostat?
Lída: No, fígle ani nemáme, spíš se nám občas s Maruškou dějí skoro zázraky. Něco si moc přejeme, třeba někam se dostat, povídáme si o tom – a najednou se to stane. Někoho potkáme a ten dobrý člověk to zařídí. Tak to bylo třeba i se vstupenkou do první řady karlovarského divadla při filmovém festivalu.
