Výlet do podzemního muzea je jako cesta z Prahy do Průhonic. Wieliczka se nachází pár kilometrů na jihovýchod od města. Stojí za návštěvu, obzvláště v parných letních dnech dá těm, kdo nejsou teplomilní, možnost zchladit se v přibližně 14 stupních Celsia, které vládnou téměř všem prostorám pod zemí. Pochopitelně se vyplatí, právě v parném letním počasí, přibalit na výlet do Wieliczky alespoň mikinu. Solné doly, které jsou v současnosti nejen turistickou atrakcí, ale i léčebnou respiračních chorob (viz box), patřily k rodinnému stříbru polských panovníků už od 13. století.
Užitek měl ze žádaného nerostu nejen Krakov, jenž byl až do konce 16. století hlavním městem království. Ze soli tyla celá královská pokladna, protože slaná pochutina i užitečný konzervační prostředek v jednom představovala téměř třetinu státních příjmů.
Labyrint chodeb, kde se sůl dobývala, dosahuje neuvěřitelných 300 kilometrů a nejhlubší sloje jsou 320 metrů pod povrchem. Poslední vozíky nerostu odtud vyvezli „solníci“ v devadesátých letech minulého století. Důl byl postupně upraven pro prohlídky a lze v něm spatřit asi tři a půl kilometru chodeb a podzemních dómů. Pokud se pro vstup rozhodnete, počítejte s několika stovkami schodů. Jednotlivé trasy jsou až 3,5 kilometru dlouhé, ale systém výtahů mezi patry umožňuje návštěvu i vozíčkářům. Wieliczka je památkou UNESCO od roku 1978.
