Co si ve výzkumu kladete za cíl?
Naším primárním cílem je zjistit, co to vlastně znamená, když dítě nějaké téma zaujme, co mu to dává ve smyslu prožitků a pocitů. Hlavní zaměření bude na knížky a čtení, ale zabývat se budeme i dalšími způsoby získávání informací, jako je například povídání si, volná hra či poslouchání.
Stala jste se vůbec první držitelkou společenskovědně a humanitně zaměřeného ERC grantu na Univerzitě Karlově. Jaký je to pro vás pocit?
Je to pocit závazku, zadostiučinění a zároveň překvapení. Účast v soutěži o ERC grant je tak náročná, že jsem si během ní ani nestíhala představovat, že to opravdu vyjde. Je neuvěřitelně povzbudivé, že se ERC rozhodlo financovat výzkum založený na participativním přístupu, kdy je dětem daná dost velká autonomie a rozhodovací role – jsou z nich vlastně spolutvůrci výzkumného postupu, což stále nebývá v mnoha odborných kruzích plně respektováno. V tomto projektu navíc zahrneme do výzkumu také rodiče a tvůrce knížek, čímž propojíme pohled všech těchto tří hlavních skupin, které se u nás na oběhu literatury faktu podílejí.
Proč zrovna informace a literatura faktu? Co vás k výzkumu přivedlo?
Dlouhodobě se zabývám výzkumem čtení. Dětské volnočasové čtení se ale zvykově redukuje na fikci. Narážela jsem tak ve své práci na spoustu dětských čtenářů, jejichž postupy a prožitky zůstávají pro společnost neviditelné, a tím pádem i nevyužité, nezhodnocené.
O vědkyni
|
Jakým způsobem podle vás děti získávají informace?
Důležitější než „jak“ je „proč“. Proč se dítě zajímá o fakta a proč to dělá tak, jak to dělá? Tady panuje spousta stereotypů, které někdy zaslechnete i ve vědě. Například že zaměření na fakta je projevem nezájmu o fantazijní činnost nebo o ostatní lidi. Naše předvýzkumy popírají obojí.
Je podle vás namístě porovnávat například také přístup k informacím u dětí před deseti lety a dnes? Pokud ano, co na to má největší vliv?
Namístě to je, ale vědecky to není snadno proveditelné. Největší vliv má samozřejmě internet a jeho mobilita. Současná knižní nonfikce s touhle situací pracuje, knihy částečně internet napodobují a částečně sytí potřeby, na které současný internet nestačí.
Budete se do jisté míry soustředit také na dezinformace, popřípadě jakým způsobem získávají děti informace z internetu?
Život na internetu do výzkumu určitě patří, takže i na dezinformace v psané nebo mluvené podobě patrně narazíme. Opět nás ale bude hlavně zajímat, co komu která činnost dává. Jde o to dětem porozumět, ne jen popsat jejich chování.
Strážce streamu
