Proč jste se rozhodl zrovna pro Turecko?
Do destinace mě to táhlo už déle. Je zde zajímavá příroda, na jedné straně hory a lesy, na druhé pusté pláně. Samozřejmě jsem byl velmi zvědavý na lidi, na které má spousta lidí mnohdy poněkud zkreslené názory.
Jak dlouho jste v Turecku pobyl?
Cestoval jsem po zemi pět dní, projel jsem si Istanbul, Ankaru a můj cílový bod byla Kappadokie, kde jsem to otáčel zpátky do Evropy. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, kteří mě zvali na oběd či na čaj. A od jednoho Turka jsem dostal dokonce i nové výfuky na motorku Jawa 250.
Vozítko se některým může zdát až nebezpečným společníkem. Neměl jste strach?
O pionýra jsem strach neměl, byl dobře připravený, a pro jistou jsem vezl téměř všechny náhradní díly včetně záložního motoru. To, že jsem nakonec použil pár klíčů, kleště a šroubovák, už je vedlejší. Ale je pravda, že kdyby mi někdo před cestou řekl, že budu jednou čistit výfuk, tak bych mu nevěřil.
Jak jste to měl například s přespáním na cestách? Dal jste na intuici?
Přespání jsem vždycky hledal podle místa, kde jsem se zrovna nacházel, takže nic plánovaného. Někdy to bylo slunečnicové pole, občas strniště, louka nebo lesík. Je důležité hledat místo na spaní za světla, po tmě už je to horší.
Proč jste nezvolil například kempy?
Po zkušenostech z cest v Rumunsku a Bulharsku jsem už v takovém prostředí spát rozhodně nechtěl. Vadilo mi, že byly kempy zbytečně předražené.
Sdílel jste například s někým svou aktuální polohu na mobilním telefonu v rámci vaší bezpečnosti?
Tohle byla moje úplně první sólo cesta a paradoxně jsem žádnou prevenci neměl. Zkrátka jsem se spoléhal sám na sebe a při nejhorším by mi pravděpodobně pomohli lidé.
Komu byste takový výlet doporučil?
Určitě všem, kteří se nebojí cestovat a mají rádi trochu dobrodružství. Myslím si, že jsou všude dobří lidé a není třeba vůči nim mít jakékoliv předsudky.
PRAHA? AHA!
