Kreslila začarovanou rodinu, strom, psala tužkou se speciálním úchopem, četla s okénky, dělala Rorschachův test a mnoho paměťových testů. „Obvykle z toho vyšlo, že logické uvažování nic moc, ale paměť mám na vynikající úrovni, ta to zachrání,“ vzpomíná s úsměvem Alžběta Candia Muñoz, jak na ní maminka a dědeček v rámci profesní zvědavosti zkoušeli psychologické testy. Nyní pokračuje ve šlépějích svého dědečka, světově uznávaného psychologa Zdeňka Matějčka. Právě on přinesl nový pohled na výchovu dětí, ve které zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny.
Maminky, které si nevědí rady s domácností a nemají nikoho jako oporu pro krizové situace. Jiné s dětmi nechodí na dětské hřiště, protože se bojí sociálního kontaktu a tráví s dětmi celé dny doma. Na takové rodiče s malými dětmi se zaměřuje organizace Home-Start (HoSt), kterou před 20 lety Alžběta založila. Funguje na základním principu, kdy dobrovolnice docházejí do rodin zpravidla jednou týdně na dobu dvou až tří hodin. Takovéto provázení může trvat skoro dva roky.
„Pomáhají s praktickými věcmi, jako je podpora maminky ve vedení dětí ke zdravějšímu stravování, vedení domácnosti, hygiena dětí, řád a návyky dětí, ukládání ke spánku. Pomáhají ale i s rozvojem vztahu mezi maminkou a dítětem.“ popisuje Alžběta. Podle ní není rodičovství o tom být perfektní a skvěle zvládnout všechny úkoly, ale o tom užít si dětství našich dětí a vytvořit jim harmonické zázemí. „Vždycky jsem chtěla pomáhat rodinám, které neměly takové štěstí, jako jsem měla já. Vždycky mě bavila ‚akce v terénu‘, přímý kontakt s lidmi, mluvit s nimi autenticky, jezdit za nimi do jejich domovů, do míst, kde tráví čas, něco s nimi zažívat. Takže jsem si za obor studia vybrala sociální práci,“ vzpomíná Alžběta na počátky dobrovolnické organizace.
Alžběta prošla řadou psychoterapeutických výcviků, například komplexním výcvikem SUR či postgraduálním výcvikem v gestalt terapii s dětmi a adolescenty a mnoha dalšími. Co by doporučila rodičům? „Určitě aby byli co nejvíce autentičtí, uměli uznat chybu a aby se uměli dětem omluvit. Také bych chtěla rodiče povzbudit, aby si s dětmi hodně povídali a poslouchali, o čem jejich děti sní, co je pro ně zajímavé a co je baví,“ radí Alžběta.
Exotické příjmení má od manžela z Mexika, kterého potkala v pražské restauraci. „Mexiko je nádherné svým rytmem, v každém koutku pulzuje život. Mexičani se hodně a rádi smějí, život je takový, jaký je, a musí se žít, tak jak přichází, je v tom velká romantika a zároveň mrazivá surovost. Je laskavé a divoké. V Mexiku se žije teď, ne až příští rok. To mě na něm uchvacuje,“ říká.
Díky dědovi prožila nádherné dětství. Učil ji poznávat přírodu, soutěžil s nimi, kdo přeplave rybník u Nedamova. A byla s ním i dost legrace.
Alžběta s kolegy ročně pomohou 250 rodinám
|
PRAHA? AHA!
