S narážkami, že jsem žena, se setkávám skoro pořád, říká bikerka Miculyčová

Na světovém šampionátu v Abú Zabí pak získala bronzovou medaili. Byla vlajkonoškou české výpravy na letošních Evropských hrách, kde získala zlatou medaili ve Freestyle Parku a zároveň obhájila evropský titul.

Do pedálů BMX jste se opřela ve 14 letech. Co vás k tomu přivedlo?
Zjistila jsem, že mi sedí spíše individuální sporty než fotbal, který jsem hrála několik let předtím. Takže se na BMX freestyle soustředím teprve čtyři roky.

Co bylo na začátcích nejtěžší?
Byla jsem vlastně spíš samouk, takže začátky dost bolely. Dělalo mi problém vypustit řeči, že na BMX kole nikdy nic nedokážu. Musela jsem zkoušet znova a znova i přes bolest a neznalosti. Až teď díky sponzorům mám kolem sebe tým lidí a jsem za to fakt vděčná.

Co vás u BMX drží?
Cítím se na něm volně. Spoléhám se sama na sebe a můžu si dělat cokoliv. Miluju adrenalin, takže jsem ve svém.

Setkala jste se někdy s nedůvěrou či nějakými narážkami na to, že jste žena?
Setkávám se s tím skoro pořád. Nedělám si z toho těžkou hlavu, moji jízdu to neovlivňuje, ale spíš nabíjí.

Měla jste někdy krizi, kdy jste měla chuť se sportem seknout?
Neměla. Když už cítím, že toho začínám mít dost, dávám si pár dnů odpočinkových, abych se znovu mohla na kolo těšit.

Je těžké sport skloubit s osobním životem?
Teď už ano. Tím, že stále studuji, je ještě těžší všechno stíhat. Studuji obor požární ochrana na Střední průmyslové škole chemické v Pardubicích a musím mít kvůli tréninkům individuální plán. Naštěstí mi ve škole hodně vycházejí vstříc.

Jaká panuje ve světě BMX atmosféra?
Řekla bych, že záleží mezi kým. Někdo podporuje a někdo závidí. Je to dost individuální, asi jako v každém sportu.

Jak probíhá takový klasický trénink?
Rozcvičím se a pak už podle nálady jezdím techniku, procvičuju si triky nebo se učím nové věci. Teď už mám i kondičního trenéra, takže pracuji i na této stránce. Možná to vypadá, že jen sednu na kolo a vozím se, ale je za tím opravdu docela hodně dřiny.

Máte pocit, že jste v nevýhodě oproti ostatním zahraničním jezdcům, co se týče podmínek?
V Česku nejsou úplně ty nejideálnější tréninkové podmínky. Ve všech BMX velmocích, jako je například Čína nebo USA, jsou tréninkové základny pro freestyle BMX úplně nesrovnatelné. Až teď díky mému novému partnerství se Sazkou si konečně můžu dovolit vyrazit ven, na zahraniční kempy, trénovat na té nejvyšší úrovni a zase svoji výkonnost pozvednout o kus výš. Takže doufám, že opravdové sportovní úspěchy na světové scéně mě teprve čekají.

Jezdíte teprve čtyři roky, ale za tu dobu jste už nasbírala celou řadu úspěchů. Jaký je podle vás ten největší?
Jednoznačně jde o letošní mistrovství Evropy. Jela jsem se zraněním, obhájila jsem titul z loňského roku, a dokonce jsem předvedla nový nečekaný trik backflip barspin, tedy salto vzad s protočením řídítek.

Jaké máte plány do budoucna?
Moc ráda bych se dostala na olympijské hry, které se konají příští rok, a urvala nějaký výsledek. K osmnáctinám jsem dostala dárek v podobě partnerství se Sazkou, to byl pro mě obrovský skok. Díky tomu mám teď kolem sebe tým lidí, mám lepší vybavení, a hlavně možnost vycestovat do zahraničí. Takže pro účast na olympiádě udělám opravdu maximum. Jet do Paříže by pro mě bylo splněný sen a v ideálním případě tam ještě vybojovat nějaké pěkné umístění.

Máte nějaké další cíle?
Chtěla bych rozšířit trochu povědomí o BMX v Česku a podpořit celou zdejší BMX základnu, hlavně mezi ženami. Řekla bych, že se mi to docela daří. Kromě toho mám pak samozřejmě i dílčí cíle, jako třeba naučit se spoustu nových triků.