Vystudovat musel jistější povolání
Geniální hudební nadání projevil Lukáš už v sedmi letech, kdy bez předchozí hudební průpravy dokázal v notách zapisovat melodie, které mu zpívala jeho maminka.
Ve třinácti letech zhudebnil pohádku O popelušce, kterou si přečetl na sáčku od kypřicího prášku, kam se v té době tiskly krátké příběhy pro děti. Spolu s dalšími dětmi ji poté ostatním předvedly na zahradě. Odmalička také hrál na housle, klarinet a violu.
Hudba Lukáše nepřestávala naplňovat, během výkonu základní vojenské služby dokonce založil a vedl svůj první sbor. Zvažoval studium na konzervatoři, ale jeho rodiče si přáli, aby studoval nějaký jistější obor. Zvolil proto učitelský ústav, kde pokračoval v učení se hry na housle.
Působení v Plzni
Po absolutoriu působil několik let jako pedagog, následně zastával pozici programového pracovníka v Československém rozhlase v Plzni.
V roce 1954 založil sbor Česká píseň se záměrem vytvořit profesionální soubor, se kterým by bylo možné pro plzeňský rozhlas natáčet lidové písně. Jako sbormistr vedl Českou píseň dvacet let až do doby, kdy musel odejít kvůli politickým neshodám a obtížím se Státní bezpečností.
Sbor Česká píseň koncertuje dodnes, skladatelův odkaz však žije nejen ve sborové tvorbě. „Když jsem začal studovat sbormistrovství u profesora Miroslava Košlera, který byl Lukášův velký kamarád, první skladba, kterou jsem se měl naučit, byla Lukášova Missa Brevis. Dodnes ji mám rád,“ vzpomíná Chuhei Iwasaki, šéfdirigent Plzeňské filharmonie.
Sbormistr a skladatel na volné noze
Přestože skladbu jako takovou nikdy nestudoval, dva roky vyučoval na pražské konzervatoři harmonii a kontrapunkt. Působil také jako sbormistr ženského sboru Československého státního souboru písní a tanců.
Celou Lukášovu tvorbu provází okouzlení folklorem. Své kompoziční sebevzdělání během let doplňoval při konzultacích u skladatele Miloslava Kabeláče, který ho například nabádal k tomu, aby psal pomaleji a vždy už od začátku myslel na závěr, který by měl být co nejpůsobivější.
Lukáš má na kontě 354 opusových skladeb, bezpočet úprav lidových písní a tanců, sedm symfonií, pět smyčcových koncertů, desítku skladeb pro dechový orchestr nebo skladby pro sólový hlas s doprovodem. Dotvořil také atmosféru k několika československým snímkům, autorem hudby je například k filmu Kulový blesk.
„Osobně mám nejradši jeho violový koncert, který jsem měl tu čest dirigovat. Málokdo ví, že je autorem také fanfáry k soutěži Praga Cantat,“ doplňuje Iwasaki.
Zdeněk Lukáš odpočívá na hřbitově v Jílovém u Prahy, kde už za svého života vybudoval rodinnou hrobku.
Odkaz Zdeňka Lukáše
|
