Mořeplavci se tak už předem seznámili s přesnými údaji o místech, která plánovali navštívit, polohách i vzdálenostech, o reliéfu pobřeží nebo klimatu.
„Zeměpisné údaje doplnili autoři ryze praktickými – třeba kde lze zakotvit, najít pitnou vodu, doplnit zásoby či obchodovat a s čím,“ popisuje Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd České republiky, který se kromě slavistiky zabývá byzantologií, tedy naukou o historii a kultuře byzantské říše.
Gorily a Rybojedi
Autoři dávných cestopisů se sice snažili být co nejobjektivnější, přesto se do textů vloudily zajímavé osobní poznatky. Jednalo se především o momenty, kdy autoři, kteří sami plavby absolvovali, narazili na něco překvapivého.
Hannonův periplus
„Třeba krátký periplus Hannonův napsaný v pátém století před Kristem popisuje cestu podél afrického pobřeží na jih, snad až do Guinejského zálivu, kde autor píše o setkání se srstnatými lidmi, které nazývá Gorillai,“ vypráví Knoll. Podobnost s gorilami není náhodná, z tohoto výrazu pojmenování lidoopů opravdu vychází.
Pozoruhodné je také vyprávění o národu Ichthyofágů neboli Rybojedů, které se dochovalo jako přepis v jiných dílech. Popisuje podivné Rybojedy, kteří byli podle autora textu lidé proměnění v ryby a zase zpátky.
„Živí se pouze rybami, dokonce některé suší, melou na mouku a z té pečou chleba,“ vysvětluje Knoll. K příběhu autor poznamenává, že jim nic jiného stejně nezbývá, protože je jejich země zcela pustá.
Modlitba na cestu
Dávné cestopisy nezapomínají na popis pamětihodností, zejména chrámů, v nichž mohli dobrodruzi při svých výpravách vzdát hold některému z bohů a pojistit si tak jeho přízeň a zdárné doplutí do cíle.
Mapa starověké Germánie z roku 1826
„Jeden z nejdelších popisů v cestovní zprávě o obeplutí Černého moře z druhého století od Arriána z Nikomédie si vysloužil Achilleův chrám na ostrově Leuké zvaném Bílý ostrov. V současné době ho známe jako Hadí a do povědomí společnosti se dostal jako symbol války a statečnosti ukrajinských obránců,“ pokračuje Knoll.
Ohňové nebe i Česko
Tehdejším čtenářům se kromě mořeplaveckých děl dostalo i průvodcovských knih o vnitrozemí.
„Takzvané periégése jsou takové zeměpisné příručky, které poučují čtenáře o tom, jaké země, národy a města na světě existují. Slouží i k pobavení, proto obsahují více zajímavostí i narážky na mytologii,“ přibližuje Knoll.
Jedním z významných autorů těchto zeměpisných textů byl Dionýsius Periégétés, který ve svých dílech popisuje polární záři jako oheň planoucí na nebi nebo třeba polární den, který byl pro objevitele tehdejších časů velkým překvapením.
Zajímal se i o podivné tvory naší planety, fascinující je popis mořských oblud žijících kolem dnešní Srí Lanky, kterým ze zad trčí dlouhé trny a jsou schopny pohltit celou loď i s posádkou.
Monumentálním a jediným zcela dochovaným antickým geografickým dílem je sedmnáctisvazkový Strabónův Zeměpis z počátku našeho letopočtu, ve kterém autor popisuje veškerý tehdy známý svět.
Zmíněna je i země Búiaimon, jež se rozkládala na území dnešního Česka, a osud markomanského krále Maroboda, prvního historicky doloženého panovníka naší země. Mimoto je Marobod první obyvatel české kotliny, jehož jméno známe, i když se předpokládá, že ve svém království nežil sám.
Strážce streamu
