Pes je nejlepší přítel člověka. Mohl by být i lepší, kdyby měl důslednější výchovu. Přitom stačí málo – nebrat zvíře jako člověka a včas vyhledat odborné poradenství. Potom se i starý pes může naučit novým trikům.
Nesprávné plemeno
Až 40 procent českých domácností obývají psí mazlíčci. Ne všichni lidé si však vybírají správně. „Pes potřebuje dostatečné vyžití s ohledem na plemeno,“ vysvětluje Kristýna Sedláková, psí koučka a kynoložka, která se věnuje také výcviku záchranářských psů. „Pokud si koupím například border kolii, ale jen ji chodím venčit na vodítku či na krátké procházky, tak je to málo. Takový pes pak může trpět depresí nebo spíš frustrací, že se necítí být dostatečně využitý,“ popisuje Sedláková.
Podle ní je důležité se při výběru chlupáče zajímat o historii daného plemena. „Třeba borderka byla vyšlechtěna pro celodenní práci s dobytkem. Když jí nenajdu adekvátní vyžití, tak se z ní pravděpodobně stane problémový pes,“ varuje Sedláková a doporučuje si vyhovující plemeno vybrat na základě životního stylu. Jinak může být nešťastné jak zvíře, tak jeho pán.
Smutné psí oči
Pokud vám váš němý společník přijde smutný, prvním krokem by měla být návštěva veteriny a zjištění, zda je po zdravotní stránce vše v pořádku. Pokud ano, zvíře může být ve stresu nebo mít nenaplněné fyzické či psychické potřeby. „Tento problém se projevuje sníženou či zvýšenou aktivitou, pomocí komunikačních signálů a mnoha dalšími příznaky včetně agresivního chování,“ přibližuje Pavel Bradáč, poradce pro vztah člověka a psa a psí psycholog.
Stres může podle něj často způsobovat chování člověka, a to i takové, o kterém si páníčkové myslí, že pejskovi dělá dobře. „Velká část problémů je nepochopení komunikace či toho, co dělá a chápe pes jinak než člověk,“ uvádí Bradáč. „Například pohlazení je pro psy, a vlastně všechny savce, příjemné, ale související pohyby člověka berou psi jako hrozbu, vůči které se mohou bránit až agresí,“ upozorňuje Bradáč. „Jde například o chůzi proti psovi, předklon, natažení ruky nad psa, dotek v horní části těla a hlavy, delší pohled do očí či sevření tím, že psa vedle sebe pohladím z vnější strany,“ vyjmenovává Bradáč a dodává, že vrčení nebo vyjíždění jsou formou komunikace, kterou dává domestikovaná šelma najevo strach. Kdyby podle něj mohla mluvit, poprosila by člověka, aby nedělal to, co dělá, protože se toho bojí.
Depresemi podle Sedlákové mohou psi trpět při úmrtí nebo změně páníčka. „Pes žije přítomným okamžikem. Můj děda, letitý a uznávaný kynolog, jednou řekl, že pes nepotřebuje žít, ale potřebuje mít smysl života,“ věří Sedláková.
Pozor na dobré rady na internetu
Nejčastější chybou, se kterou se u svých klientů setkává trenérka a psí terapeutka Dana Navrátilová, je absence důslednosti a vysvětlení správného chování. „Páníčkové často říkají psovi, co dělat nemá, nesmí, nemůže, ale už jej nenaučí, co dělat má,“ poukazuje Navrátilová a dodává, že vysvětlení správného chování se děje pomocí tréninku, a ten by měl správně probíhat již od útlého věku pejska.
„Kromě základního cvičáku, který většina majitelů podstoupí, ale se svým psem dále nepracují a neučí jej, jak se má chovat v domácím prostředí a venku v interakci s jinými vlivy, jako jsou cizí lidé a psi,“ objasňuje Navrátilová.
Podle Sedlákové je špatně, když pes může v bytě všude včetně gauče a postele a má několik pelíšků. „Doma zvíře dostane všelijaké dobrůtky, ale na procházku si lidé vezmou jen tři usmolené suchary,“ zdůrazňuje Sedláková. „Lidé se bojí na pejska zvednout hlas ve chvílích, kdy něco špatného provede, a zároveň na procházce, když krásně přiběhne na přivolání, tak jen suše odvětí ‚hodný‘. Při chůzi na vodítku se nechají vláčet, ale v zápětí, když jim to přijde dlouhé, tak se vůči psu ohradí,“ poukazuje Sedláková na další vrtochy. Lidem proto radí zvíře náležitě odměnit, pochválit a dát najevo svou radost, pokud dělá povely správně.
„Majitelé si kolikrát myslí, že na naučení povelu nebo změnu chování stačí týden. Dle amerických vědců ale potřebuje pes čtyři až šest tisíc opakování,“ říká Sedláková.
„Nejstaršímu psovi, s nímž jsem pracoval, bylo 15 let a šlo to jen trochu pomaleji,“ vzpomíná Bradáč a dodává, že by lidé neměli věřit všemu, co najdou on-line. „Většina rad na internetu je často nevhodná pro použití mimo konkrétní případy a často využívá zastaralé či překonané metody. Pak dochází spíše ke zhoršování,“ varuje Bradáč.
Problémové chování
|