V celé Evropě včetně Česka roste oblíbenost hmyzu a s tím i nabídka různých hmyzích pochoutek. K dostání je nejčastěji pražený hmyz, výrobky z hmyzí moučky nebo hmyzí chipsy, a to převážně z cvrčků, larev potemníka moučného, známých jako mouční červi, nebo kobylek.
„Zajímavé je, že oproti běžným živočišným bílkovinám by mělo být významně jednodušší obohatit hmyz v krmných směsích o důležité látky,“ upozorňuje Olga Šolcová za Národní centrum kompetence (NCK) Biocirkl. Právě pod záštitou tohoto centra je v současnosti sdruženo několik českých výzkumníků z celkem dvaceti odborných pracovišť. Jejich cílem je obohatit výživou hodnotu vybraných druhů jedlého hmyzu.
„V rámci výzkumu se například testuje jedlý hmyz s navýšeným obsahem provitaminu A a vitaminu E. Konkrétně se jedná o sušené larvy potemníka moučného, které jsou krmeny substrátem obohaceným o mrkev – provitamin A – a další pak s přídavkem špenátu – vitamin E,“ vysvětluje Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické, která se zabývá zpracováním registrovaných druhů hmyzu pro různá využití v zemědělsko-potravinářském sektoru.
Hmyzí farmy
|
Kosmetika z hmyzu?
Pokud se predikce výzkumníků potvrdí, hmyz s takto navýšeným obsahem zdraví prospěšných vitaminů s antioxidační aktivitou se poté objeví na trhu.
Některé druhy hmyzu také obsahují vysoký obsah lipidů, například larvy potemníka moučného až 35 procent v sušině. Výzkumníci proto řeší, jak ho získat šetrnou extrakcí coby velmi ceněnou surovinu například pro výrobu kosmetiky či farmacii.
Další částí výzkumu je i využití některých druhů hmyzu bohatého na proteiny, například larvy bráněnky, pro přípravu kvalitního hydrolyzátu k výrobě biostimulantů. Výsledky rozsáhlého a zajímavého projektu NCK Biocirkl vznikají postupně a všechny mají být známé v druhé polovině roku 2026.
Nižší nároky
Vzhledem k tomu, že je hmyz velmi perspektivní surovina, například díky vysokému obsahu proteinů, jeho výhodou je i šetrnost chovu ve vztahu k životnímu prostředí. „Produkce hmyzu má významně nižší nároky na prostor, přibližně o deset až dvacet procent, ve srovnání s běžnou masnou produkcí. Zároveň vytváří výrazně menší množství skleníkových plynů a vyžaduje i méně vody,“ komentuje Hajšlová.
