Odstartujme vaším dětstvím. Co všechno naznačovalo, jaké vášni propadnete?
Úplně popravdě? Vůbec nic. Rodiče netíhnuli k motorsportu, motocykl jsme doma neměli a o čtyřkolkách u nás doma nikdo nic netušil. Do- dnes se mě mamka ptá, po kom ten můj šílenej koníček já vůbec mám. Na druhou stranu už odmalička jsem byla umíněná, cílevědomá a v každém sportu chtěla být mezi nejlepšími.
Jaké jste mívala záliby? A co v pubertě, jak se proměnily?
Když jsem tuto otázku přečetla nahlas, celá rodina se rozesmála a první, co bylo, tak se mě zeptali na to, jestli já jsem někdy z puberty vyrostla? No vidíte, takže mé koníčky i puberta mi přetrvaly do mých 33 let. Jako malá jsem milovala atletiku, tu také zařazujeme do tréninků dodnes, vlastně všechny moje tréninky vycházejí z klasických prvků. Další koníček, který mi zůstal, je četba knih – jako malá jsem se ráda ztrácela v příbězích. A třeba sbírání tanků, autíček a robůtků postupně nahradila koupě motorek, čtyřkolek a nejrůznějších doplňků.
Kdo vás do ne zcela obvyklé vášně uvedl? Táta? Přítel?
První rande mi změnilo život, přítel přijel na čtyřkolce pod barák a už mi to tak nějak zůstalo.
Jak jste se ke čtyřkolkám dostala? A čím jsou specifické?
Vidíte, možná kdyby přítel přijel na motocyklu, tak teď patřím k top jezdcům jedné stopy. Namísto toho se mi čtyřkolky vepsaly pod kůži tak, že na endurové motorce padám, protože zapomínám sundávat nohy. Čtyřkolky jsou dimenzionálně jiné než auta či motorky. Vše je jinak a zároveň stejně, od vysedání po vyjíždění kopců.
A jak se to semlelo, že jste se postavila na start Dakaru?
Závodila jsem přes deset let, dosáhla mistrovského titulu v Mistrovství Cross Country České republiky, mistrovských titulů v Německu, Evropského šampiona BAJA série, to všechno v mužských kategoriích. Že přejdu k rallye závodům a poté k Dakaru, vyústilo přirozeně, tak nějak samo. Dakar je pro mnohé závodníky vrcholem kariéry a i já si v koutku duše přála stát na nejnáročnějším závodě planety.
Jak složité bylo sehnat finance?
Peníze, to je alfa a omega Dakaru. Samozřejmě když pominu to, že se musíte akreditovat. S financemi to nebylo vůbec lehké, musela jsem si počkat pár let, než se mi povedlo dát všechny prostředky do kupy. Nejsem sprinter aněkdy je lepší si prostě počkat.
Jak jste spokojená se svým loňským výsledkem? Kde byly rezervy? Co se povedlo?
Pokorně musím napsat, že mám co zlepšovat, hlavně na rychlosti a čtení roadbooku. Nečekala jsem, že svůj první Dakar dojedu na bedně. Nejen to, že jsem první ženou z České republiky, která Dakar dojela do cíle, ale nám se povedlo vyjet si třetí místo v kategorii žen v kategorii Moto/Quad. Mezi muži jsem dojela 26.
Co váš nejsilnější zážitek?
To by vydalo na knihu. Každý den se píše nový příběh, v každé etapě zažíváte nové a jiné dobrodružství. Jednou mi čtyřkolku přejel kamion, pak mi zase prasklo lanko plynu a já musela dojíždět na lanku uvázaném na palci. Nejsilnější byl moment, kdy jsem viděla cíl a mohla zavolat mechanikovi Václavu Huclovi, který čekal v depu, že jsme to dokázali.
Na následujícím Dakaru se chopíte volantu. Jak k tomu došlo?
Zasednu za volant Can Amu Maverick XRS. Už při odletu z Dakaru jsem koketovala s otázkou volantu, a tak se pár dní polemizovalo o tom, jestli to vůbec zvládneme. Nejen finančně, ale také jezdecky, přece jen to je absolutně jiné, než na co jsem zvyklá. Manažer týmu Moto racing group vše rozlouskl a po domluvě s firmou BCE – výhradním dovozcem Can Am pro Českou republiku – padlo rozhodnutí, že příští rok odstartuji v kategorii SidexSide, a tak odložím řídítka.
Vysvětlete specifika kategorie SidexSide. A kdo bude vaším navigátorem?
Specifika nejlépe vysvětlí přímo dakarské webové stránky, kde si najdete specifikace všech kategorií. Mým navigátorem je dlouholetý kamarád Daniel Zelenka, který se mnou už století jezdí na evropské i světové závody jako můj mechanik. Minulý rok si také odskočil na křeslo navigátora do týmu Thor riders, a tak nebylo co řešit, když padla otázka, kdo bude můj navigátor na Dakaru.
Jak a kde trénujete?
Za volantem, ale take v tělocvičně. Za volantem Mavericka XRS kroužím kilometry na milovickém tankodromu, kde mě můžete vidět dva- až třikrát týdně. V tělocvičně, fitku jsem takřka každý den, zaměřujeme se na celý aparát těla. Mé tréninky můžete vidět na Instagramu Olga Roučková, kam vkládáme videa i z tréninků do Instastories. Tato videa neuvidíte nikde jinde.
Co vaší životní vášni říká rodina?
Všichni si asi umíte představit, co prožívá maminka. Ta se o mě bojí, ale ví, že udělám maximum pro své bezpečí a že nikdy nejdu za své hranice. Tatínek se ségrou mě štengrují, a když se mi nějaký závod nepovede, dají mi pořádně do těla. Miláček, ten teď trpí, protože se mnou musí do fitka, kde jedeme na dřeň. Nikdy se nevymlouvá a ještě mě hecuje k lepším výsledkům. Moc ho za to obdivuju a snad i já mu budu moct být oporou, jakou je on mně.
