V čem jsou záludné dezinformační kampaně?
Lidé si neuvědomují, že když něco na internetu čtou, že to může být součástí nějakých politických snah. Když politik rozdává koblihy, tak je poznat, že dělá kampaň, ale když je něco na internetu, tak to může mít vliv na lidi a oni ani netuší, že jsou ovlivňováni.
Velkým tématem v Evropské unii je brexit. Jak ten ovlivnily fake news?
Někdo se zřejmě nechal lžemi ovlivnit. Psalo se například, že peníze, které nyní Británie dává do Evropské unie, půjdou do zdravotní péče. Takové lži měly za cíl ovlivnit referendum.
Na internetu jsem četl, že Brusel zakázal křivé banány. Jak něco takové vznikne? Někdo něco špatně pochopí, nebo rovnou účelově překroutí?Také se psalo, že Brusel zakázal rum a pomazánkové máslo. Všechno to jsou nesmysly, které chtějí velkou fantazii. Zbytek udělá internet. Mně samotné posílá moje teta e-mailem podobné fantastické zprávy o Evropské unii.
Takže špatné pochopení, nebo účel?
Je to obojí. Na začátku je zlý úmysl. Někdo přijde s nějakým nesmyslem, který má vyvolat paniku. Toho se pak chytnou lidé, kteří mají jednoduše strach, a informaci šíří dál. U nich ten zlý úmysl není, ale ta zpráva je rozčílí nebo vyleká, a tak ji pošlou dál. Hodně se to týká starých lidí.
Na toto téma letos proběhl průzkum. Vyplynulo z něj, že až 90 procent seniorů dostává e-maily s fake news. Každý pátý je přeposílá dál.
Já z toho ale vůbec starší lidi neviním. Oni jsou mnohdy osamělí, nemají si s kým povídat, a tak jsou rádi za každý kontakt, i ten e-mailový. Nevědomky ale bohužel šíří bludy.
Může být fake news také pozitivní? Dostala se k vám zpráva, která lživě EU chválila?
To ne, fakta nikdo nepřekrucuje ve prospěch Unie, spíš se informace natírají na růžovo. To dělají evropští politici, to dělají národní politici. Já se tomu spíš snažím vyhnout. Však každá lež má krátké nohy.
Podle letošního průzkumu Eurobarometr 42 procent Čechů neví, zda je naše členství v EU dobrá, či naopak špatná věc. Čím to je?
Já se nedivím. Ale ono je to možná i způsobem vzdělávání. Děti se dnes učí o Evropské unii, že začala vznikat někdy po druhé světové válce a podobně. Ale k čemu jim taková informace je? Spíš by se mohlo učit o praktických případech, které mladým ukážou, jaké jim EU dává šance. To totiž Češi moc netuší. Nejsme na špici mezi studenty, kteří využívají Erasmus, lidé tolik nejezdí do zahraničí za prací a podobně.
Jak proti dezinformacím bojujete konkrétně vy?
Posadila jsem si ke stolu manažery největších IT firem, například Facebooku, Googlu a podobně, řekla jsem jim, že jsou využívaní k šíření lží, které mají za cíl to tady celé rozvrátit, a zeptala se, co s tím chtějí dělat. Odpověď byla, že oni nechtějí být nástrojem takového zla. Slíbili, že budou dělat větší kontrolu toho, kde probíhají vlny šíření dezinformací, a fakta ověřovat. Já samozřejmě nechci, aby cokoliv tyto společnosti cenzurovaly či opravovaly zprávy, kde jsou názory. Já jsem proto, ať jsou všechny názory slyšet. Ale když jsou na internetu ověřitelné lži, které mají potenciál společnosti ublížit, tak je potřeba, aby velké firmy zasáhly.
Na evropské úrovni vznikl Kodex pro boj s dezinformacemi. Co to vlastně je?
Kromě něj je i Kodex proti nenávisti na internetu, výzvám k zabíjení a podobně. Takové jevy jsou totiž v Evropě na vzestupu. Bohužel. Mluvím o zprávách, které mohou zhysterizovat lidi. Příklad za všechny. V letech 2015 a 2016 se do českých domácností dostávaly zprávy o lodích plných lidí z Afriky, kteří jsou teroristé a pozítří vám zaklepou na dveře. Byl to nesmysl, ale lidé se přesto báli.
A zmiňovaný Kodex je tedy co?
Jsou to pravidla a doporučení, kterých by se měly držet členské státy Unie a sledovat, co se děje na internetu, a zároveň by měly na internet dávat i fakta, aby si lidé mohli ověřit, co je pravda.
Mluví Kodex i o trestech pro ty, kteří lži šíří?
To ne. Lež není nelegální. Ale zároveň samozřejmě existují paragrafy, které se zabývají šířením nenávisti nebo zmíněným výzvám k zabíjení.
