Co předcházelo premiérovému vydání Rychlých šípů v předvečer druhé světové války?
Ve druhé polovině 30. let spolupracoval Jaroslav „Jestřáb“ Foglar s časopisem Mladý hlasatel. Pro něj vytvořil takzvané čtenářské kluby, které sdružovaly malé dětské party a nabízely jim program. Když se na podzim 1938 stal Jestřáb redaktorem časopisu, promýšlel, jak kluby více zpropagovat a zároveň přinést nový, zajímavý obsah. Výsledkem byl komiks o Černých jezdcích, který během pár týdnů vytvořil a nechal výtvarně pojmout Janem Fischerem. Právě z nich se postupně vylouply Rychlé šípy.
Do jaké míry byl Jaroslav Foglar v té době zavedeným autorem?
Jestřáb byl do té doby již trochu známý spisovatel, který měl na kontě čtyři knihy (Přístav volá, Boj o první místo, Hoši od Bobří řeky, Tábor smůly) s dobrým ohlasem, ale jeho širší popularita je svázána právě až s Rychlými šípy a návaznou knihou Záhada hlavolamu. Ta začala vycházet v Mladém hlasateli na pokračování v roce 1940 a způsobila opravdový poprask – vždyť náklad časopisu se původně pohyboval na několika desítkách tisíc kusů, a než byl zastaven, rychle vzrostl na 200 tisíc kusů.
Jak to bylo se sháněním kreslíře? A co víme o zpodobnění pětice hlavních hrdinů?
Velkou roli hrála náhoda. Spisovatel oslovil na chodbě svého kolegu z nakladatelství Melantrich, již zavedeného karikaturistu, jestli by nezkusil komiks, a Jan Fischer souhlasil. Zásadní bylo použití komiksových bublin, které do té doby nebyly u českých kreslených seriálů běžné. Je možné, že Foglar poskytl Fischerovi fotografie členů svého skautského oddílu pro inspiraci. Jsou dochované i vzpomínky chlapců z ilustrátorova okolí, kteří mu prý pro seriál stáli „modelem“. Nicméně jistý je pouze jeden, a to Jindra Hojer, člen Jestřábova skautského oddílu. O použití jeho jména dokonce přišel požádat rodiče Jindry. U ostatních jde pouze o spekulace, protože Foglar cíleně nic o Rychlých šípech nechtěl prozradit, naopak šířil kolem nich různé fámy a mystifikace, čímž zvyšoval jejich přitažlivost.
První Rychlé šípy vyšly v třeskuté době – šest týdnů po Mnichovu a tři měsíce před vznikem protektorátu. Jak se to promítlo do komiksu – najdeme skryté narážky na okupaci?
Jestřáb dobu samozřejmě silně vnímal, jak dokazují jeho texty v oddílovém časopise Čigoligo, ale do Rychlých šípů je nepromítal. S jedinou výjimkou, kterou je díl Rychlé šípy mají dobrá srdce, kde věnují vydělané peníze uprchlíkům z pohraničí.
Jaké trable pronásledovaly Foglara za války a za jakých okolností bylo vydávání zastaveno?
Mladý hlasatel byl okupačními úřady zakázán 17. května 1941, tedy přesně 29 měsíců po zveřejnění prvního dílu komiksu Černí jezdci řádí. Ale důvodem nebyly Foglarovy aktivity. Časopisů bylo tehdy zastaveno několik. Jestřáb dále pracoval v Melantrichu na pozici redaktora. Po následném zákazu Junáka musely být staženy z prodeje jeho skautské romány, ale jiné knihy mu vycházet mohly. V roce 1944 se na pultech dokonce objevila novinka Když duben přichází. Zajímavostí je, že před zákazem Mladého hlasatele natáčel Jestřáb s oddílem i audiopodobu Rychlých šípů, ale ta byla stažena z prodeje.
Foglarovky obecně neměly rády nesvobodné režimy, nacisty, komunisty...
Klíčovou hodnotou foglarovek je důraz na mravní život, na čest, pravdomluvnost, přátelství, nezištnost… a také důraz na aktivní život. Nebýt vláčen okolnostmi a okolím, ale podílet se na jeho zlepšování svojí vlastní aktivitou. Což je v příkrém rozporu s totalitní ideologií, která vyžaduje především slepou poslušnost a oddanost. A samozřejmě propojenost knih se skautingem, jejž nacisté a komunisté zakázali.
V době tání koncem 60. let došlo ke znovuvydávání Rychlých šípů. Za jakých okolností? A jak došlo ke změně kreslíře?
Ve druhé polovině 60. let, při společenské oblevě, se dílo Jaroslava Foglara začalo znovu objevovat na veřejnosti, včetně Rychlých šípů. Ale Jan Fischer bohužel mezitím zemřel a Foglar byl nucen pro pokračování hledat nového ilustrátora. V časopise Skaut-Junák vyhlásil konkurz na nového, z něhož vzešel Marko Čermák. První díl této nové spolupráce vyšel právě před půl stoletím pod názvem Rychlé šípy pomáhají starým lidem.
Přispějete zajímavostmi, perličkami, dosud takřka neznámými fakty o Rychlých šípech?
Je velmi pravděpodobné, že předobrazem kostela sv. Jakuba, kde se odehrávala největší dobrodružství Rychlých šípů, jako nalezení Tleskačova deníku nebo volba Velkého Vonta, byl odsvěcený kostel sv. Anny. Zde měla ve 30. letech sklad papíru firma Oskar Stein, u které Foglar pracoval a jistě ho mnohokrát navštívil.
A víme, kde se nachází proslulá Stínadla či Rozdělovací třída? Jaké jsou hypotézy?
I o nich Foglar nic neprozradil, naopak občas poskytoval různá i protichůdná vodítka. Stínadla jsou jistě skládankou různých míst a koutů, které navštívil, a jeho fantazie. Ale vzhledem k tomu, že většinu života prožil v Praze, lze předpokládat, že hlavním inspiračním zdrojem bylo především Staré Město, kde i pracoval a jež denně navštěvoval. Rozdělovací třídou mohla být Revoluční ulice, protože právě tu překračoval, když ze Starého Města mířil do klubovny oddílu na Petrském náměstí.
