Jaké byly vaše hudební začátky?
Na kytaru jsem začala hrát v šesti letech na základní umělecké škole, kde mě to chytlo a hraji stále. Zpěv jsem se nikdy neučila, jsem samouk. Ale ta kombinace mě bavila natolik, že se věnuji obojímu.
Letos v létě jste vyhrála Portu. Jak jste si ji užila?
Hodně. Byl to pro mě nový zážitek a vítězství velké překvapení. Že dali cenu tehdy ještě nedospělé holce. Navíc jsem tam podle mě trochu vybočovala. Moc si toho cením.
Potkala jste na Portě také někoho slavného?
Ano, právě tam jsme se seznámili s kapelou Jelen. Odehrála jsem svůj výstup a po mně šli hrát oni. Bylo to osudové setkání. Turné s nimi si hrozně užívám. Je to spoustu nových a krásných věcí.
Zažila jste už také něco nepříjemného?
V Liberci jsem měla na koncertě nedohojené zranění na prstu. Řízla jsem se při hraní a jak jsem to přes adrenalin necítila, tak jsem měla krev až v obličeji. Myslím, že diváci to přijali dobře, házeli mi náplast na pódium. Aspoň to bylo trochu zábavné. Ale jak jsem slezla z pódia, byl to šok.
Dnes a zítra se objevíte v Brně a v sobotu v Praze. Jak váš koncert vypadá?
Mám set šesti písní, takovou půlhodinu, kdy se představím. Jsem tam sama s kytarou a využívám looper. To je přístroj, na kterém si vytvářím kapelu. Dělám si rytmiku či kytary navíc a hrozně mě to baví. Vše tvořím před lidmi, takže můžou vidět, jak si co nahrávám a používám.
Jak jste se vlastně k looperu dostala?
Myslím, že na internetu, možná od Eda Sheerana. On je pro mě největší inspirací i vzhledem k tomu, že dělá hudbu podobně jako já. Vždy jsem byla spíš sólový hráč, i proto mě looper zaujal.
Autorství hudby i textů je čistě vaše. Toužíte si tuhle cestu zachovat?Chtěla bych. Vždycky jsem ale ráda, když mi někdo pomůže nebo poradí s hudbou i textem. Naši nejsou muzikanti, takže doma mi nikdo neradil a najednou mám kolem sebe spoustu skvělých muzikantů i textařů, tak se od nich snažím učit.
Může vám pomoci se prosadit i originální hlas?
Já jsem se nikdy nepovažovala za nějakou výjimečnou zpěvačku, ale možná tu originalitu tím, že jsem se zpívat neučila, mít můžu. I v tom zpěvu si nyní zkouším různé barvy nebo emoce.
Vy jste ale také závodně sportovala, že?
Můj táta hrál jako mladý závodně volejbal, tak mě na něj dal v osmi letech také. A já ho až do začátku letošního léta závodně hrála. Dokonce jsem byla v reprezentaci, ale nakonec u mě hudba převládla. Ale se sportem má podle mě dost společného. Třeba adrenalin. Když jdu na pódium, tak cítím natěšenost a očekávání. Člověk se tam prezentuje, podává výkon a je za něj hodnocený.
