Proč jste vybrala pro album tento název?
Světlo nejvíc vystihuje moje současné rozpoložení. Na podzim jsem začala kvůli StarDance trénovat tanec, a přestože jsem po nekonečných trénincích téměř lezla po čtyřech, cítila jsem, že se začínám vynořovat na světlo z tunelu, ve kterém jsem po mnoho let žila. I o tom ty písničky jsou. A mimochodem, moje jméno Luciana v latině znamená něco jako zářící nebo světlá.
Já ale nemám pocit, že by písničky byly jen veselé.
Nemám jen veselé písně. Spíš mám ráda melancholii a dramatičnost, miluji písničky dojemné tak, že se mi stahuje krk, když je zpívám. Na druhou stranu třeba singl Vždycky se budem znát, to je taková letní, optimistická píseň, do které se to světlo promítlo.
I do obalu desky. Ten je hodně veselý a hravý. Kdo jej vymýšlel?
Chtěla jsem ho mít krásný a světlý. Letitému kamarádovi Danu Kurzovi, který všechny vizuály okolo alba dělal, jsme dali zadání. On hned viděl, jak se s tímto námětem dá krásně pracovat. Nakonec říkal, že to pojal trochu jako vesmír, kde jsou různé barevné mlhoviny.
Měla jste nějaké vlastní návrhy?
Zapojuji se do všeho, ale jemu věřím. Řekla jsem mu, že nepotřebuji mít svůj obličej na obalu. Možná to víc prodává, ani na předchozích deskách jej ale nemám. Společně jsme jen vymýšleli, jak udělat, aby na obalu něco svítilo. Nakonec na něm je fosforeskující barva, která se rozsvítí ve tmě.
Od desky Relativní čas uplynulo šest let. Chystala jste celou dobu novou desku?
Některé písničky jsou starší. Tvorba desky není jednoduchá cesta. Některé zrají i roky, některé zafungují okamžitě. S mým Tomášem (Varteckým, pozn. red.) tvoříme písničky dvacet let, takže už jsme dost sehraný tým, ale i tak je to někdy náročné, protože já mám naprosto jasnou představu, jen neumím napsat tak krásný text jako on.
Píše je tedy podle mých poznámek, přání a námětů. Je to básník. Jsem zvyklá půl života zpívat texty pana Suchého nebo kdysi i Pavla Kopty, takže mi prostě nejdou zpívat nějaké kraviny. (smích) Dokážu si napsat text, ale nikdy by nebyl tak dokonalý jako od Toma, takže to nechávám na něm nebo text doladíme spolu.
Zaujala mě píseň od dua Svěrák a Uhlíř...
Vida. Jak se k vám dostala? Jaroušek Uhlíř za mnou přišel na Plese pro Paraple a povídá: „Anno Ká, já bych vám rád napsal píseň.“ Že prý hrál v létě na festivalu, kde jsem zpívala i já, dělal tam rozhovor a redaktorka se ho ptala, jestli by někomu z účinkujících chtěl napsat písničku. „A víte, co jsem řekl, Anno Ká, jedině Anně Ká.“ A poté jsem potkala pana Svěráka. „Uhlíř mi volal kvůli písničce pro vás. A kdy si to tak představujete?“ – „Kdykoliv!“ – „Ale já píšu ty texty takový obyčejný, jednoduchý, ty vaše písničky mi připadají trochu složitější, asi by se vám můj text nelíbil.“ – „Pane Svěráku, my jsme vaši velcí fanoušci, budu šťastná a bude pro mne velká čest, když od vás budu mít píseň.“ A v duchu jsem si říkala, že bych zpívala i Když se zamiluje kůň, kdyby to napsali pro mě.
Jak pak probíhala samotná spolupráce?
Skladba je docela solitér, jenom s pianem a smyčci. Mám z ní velkou radost, je to skoro šanson. Donutila jsem Jardu Uhlíře, aby piano nahrál sám. Zpěčoval se, myslel si, že ho nahraje nějaký klavírní virtuóz, ale mně se právě líbilo, jak to hraje on. Nechtěla jsem, aby to nahrával nějaký Elton John. Když to napsal Jarda Uhlíř, má to tak i znít. Mít od těchto dvou pánů autorů písničku, je pro mě pocta.
S panem Svěrákem jsme si telefonovali a popovídali si, o čem bych tak asi chtěla zpívat. Volal asi za dva týdny a dali jsme si sraz nad prvním textem. Trefil to úplně náramně. Miluju jeho texty právě proto, že mají nadhled, vtip, je v nich i lehká melancholie a téměř vždy mně svou atmosférou nějak zvláštně dojímají a to já mám ráda. Když mi svůj text pak při setkání v kavárně Slavie u kávy a Sachr dortu Zdeněk Svěrák zazpíval, úplně mně to rozsekalo. Cítila jsem euforii a krásu. Podle mne se musí všem lidem na této planetě líbit.
Mix zvuku dělal Steve Lyon, který v minulosti spolupracoval třeba s Depeche Mode či Paulem McCartneyem. Jaká s ním byla spolupráce?
On je hvězda ve svém oboru a strašně milý člověk. Původně jsme měli letět za ním do Anglie, ale na to jsem neměla vůbec čas. Přijel on sem a pak jsme pracovali na dálku. Volali jsme si, psali, posílal nám návrhy a my jemu připomínky. Jeho práce a přístup nás zase posunula někam dál v naší tvorbě a byla to skvělá zkušenost pracovat s takovým mistrem.
Bude barevné i turné?
Já už jsem od začátku měla v hlavě, že se turné může jmenovat Ve světle a že bych konečně jednou mohla mít barevnou a světelnou stage. Ale přináší to s sebou hodně práce. Naučila jsem se sice v životě se věcmi tolik nenervovat, že vždy dobře dopadnou, ale záleží mi na tom, aby bylo vše podle mých představ. S designem scény jsme měli velké starosti, ale nakonec mi pomohl kamarád Radek Havlíček (manažer skupiny Kabát) a scéna je nádherná a#hlavně v úžasných barvách a světle.
Proč bude turné v divadlech a ne ve větších sálech, kde se dá udělat ještě větší show a lidé nesedí?
Divadelní turné už jsme jeli a byla to bomba. Na všech koncertech lidé ke konci stáli a pařili. Je to prostě stále rockový koncert, jen s trochu jinou zvláštní atmosférou a na konci je vždy kotel jako na Kabátech. (smích)
Trochu mě zarazilo, že jste se, předpokládám ve finálních přípravách desky, zúčastnila již zmiňovaného StarDance. Proč jste na soutěž kývla?
My jsme desku museli kvůli tomu odložit. Přišla jsem s tím na vydavatelství a oni mi řekli, že jestli to chci, mám do toho určitě jít. Nechtělo se mi do StarDance, ale kvůli své fyzické, ale i psychické kondici jsem si řekla, že do toho jdu. Měla jsem za sebou dost těžké období plné temných věcí nemoci a smrti v rodině, jednoduše nekončící několikaleté peklo. A já si řekla, že něco takového potřebuji zažít, nepřemýšlet o ničem, pořádně fyzicky makat, aby hlava neměla moc času přemýšlet. Podařilo se. Byla to taková dřina, že jsem sotva lezla, ale vlastně mne účast v téhle soutěži vyvedla na světlo a jsem za to vděčná.
Tancujete ještě teď po soutěži?
Občas ano. Když skončila soutěž, tak jsem Markovi (Hrstkovi, svému tanečníkovi, pozn. red.) říkala, že to určitě dělat nebudu. Myslela jsem si, že od rockové zpěvačky se nehodí, aby tancovala na plese. Uplynulo pár týdnů a tancovala jsem teď nedávno třeba v Náměšti nad Oslavou. (smích) A bylo to super! Místní ženy měly krásné šaty, napekly koláče...bylo to trochu jako z filmu Hoří má panenko, ale strašně mne to bavilo. Je to takový bonus k tomu všemu co teď dělám.
Čekají vás ještě nějaké plesy?
Tento rok jsem prozatím s tancem skončila a bude ze mne zase na chvíli jen a jen zpěvačka. Turné Ve světle už začalo a je to nádhera tak se teď věnuji své kapele a koncertům. Uvidíme, co dalšího život přinese. Přijďte na koncert, ručím za to, že nebudete litovat a přineseme vám světla, co se do vás vejde!
